USA a Rusko chtějí společně do Unie!

Záměr mají oficiálně stvrdit za týden na setkání v Praze.                                   

Americká administrativa včera po poledni oznámila, že zahájila proces shromažďování podkladů k vypracováním přihlášky do Evropské unie. Pokyn vydal osobně prezident Obama. Zároveň v pozdních odpoledních hodinách místního času vydala Moskva prohlášení v podobném duchu týkající se přistoupení Ruska.

Vpodvečer nastínil svou vizi v tomto směru na tiskové konferenci konanné ve Washingtonu sám prezident Obama, který představil projekt cestovní mapy s názvem WISE 20-2=18. Na otázku novináře, zdali je v názvu letopočet podle hebrejského nebo podle čínského kalendáře Obama odpověděl: "Na stanovení konkrétního data americký lid v tuto chvíli nelpí. Název vyjadřuje inteligenci v rozhodování i to, jak jsme si s našimi evropskými přáteli blízcí. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet."

Proslýchá se, že Obamu k nečekaným úvahám o vstupu do Unie vedly fiskální důvody. Poradci mu sdělili, že pokud se vzdá dolaru a přijme euro, bude mít již navždy zajištěno sanování amerických rozpočtových deficitů z peněz německých daňových poplatníků. Tyto zprávy však americký prezident vehementně popřel. Na dotaz novináře, zdali s něčím takovým počítá odpověděl: "Taková obava není na pořadu dne. USA nejsou Řecko a rozhodně budou čistými přispěvateli do rozpočtu EU." Obama zároveň sdělil, že dal vypracovat v pořadí již třetí plán na oživení americké ekonomiky, který zatíží rozpočet USA dalšími 560 miliardami dolarů.

O pohnutkách Ruska přistoupit k EU hodně prozradil ruský premiér Putin, který byl po oznámení záměru o něco sdílnější než ruský prezident, když prohlásil: "Přistoupení obou zemí do jednoho ekonomicko-politického bloku by mohlo vést k dlouhodobému cíli Ruska, kterým je rozpuštění NATO".

V ekonomické oblasti prezident Medvěděv již dříve naznačil, že se mu zemědělská politika Unie velmi zamlouvá: „Eto nam očeň nraviťsa. Máme největší rozlohu orné půdy na světě a v případě potřeby ji ještě rozšíříme až na Kamčatku. Již nyní slaďujeme se zemědělskou politikou EU a rozsáhlé oblasti necháváme ležet ladem" a dodal: "Jsme skromní. Postačilo by nám padesát procent dotace na hektar oproti našim francouzským přátelům". Ekonomové též poukazují na skutečnost, že několik málo zaostalých ruských regionů jako Magadan, Norilsk, Pečora, Vorkuta, Kolyma a další budou mít zřejmě nárok na podporu z kohezních fondů.

Vysoce postavený činitel Evropské komise k tomu sdělil, že je velmi nepravděpodobné, aby si ruské kolchozy vyjednaly v zemědělské oblasti i jen vzdáleně obdobné podmínky, jaké mají zemědělci ze starých zemí: "Zrovna toto nepřichází v úvahu. Pak by nám mohli francouzští farmáři blokovat dálnice a žádat zrušení společné zemědělské politiky. Ale jinak jsme velmi pro přistoupení těch dvou zemí" a pokračoval parafrázováním známých slov vietnamských trhovců, (pozn. redakce: 'čím víc pruhů, tím víc Adidas'): "Čím víc obyvatel, tím víc odvodů. Čím víc zemí, tím víc regulací. Prostě čím víc států, tím víc Unie".

Možnost přistoupení podpořil i předseda Evropské komise Barroso. Konstatoval, že obě přihlášky budou pravděpodobně posuzovány odděleně. Zároveň však naznačil, že by obě země mohly dostat v přístupových rozhovorech přednost před ostatními uchazeči: "Velká míra evropanství je u obou zemí nesporná. Jsou to víceméně demokratické státy, Rusko má navíc rozsáhlé zkušenosti s podobnými ekonomicko-politickými uskupeními ze své minulosti. Tam nevidím žádné třecí plochy. Cílem Unie je podporovat mír a blahobyt svých obyvatel a přistoupení Ruska a USA tyto hodnoty bezpochyby zajistí."

Barroso též připoměl, že v referendech bude třeba přesvědčit americký i ruský lid o výhodách přistoupení k Unii. Předseda evropské komise v této souvislosti nabídl blíže nespecifikovanou pomoc, založenou na dlouholetých zkušenostech s referendy v EU. Zatímco Obamovi spolupracovníci tuto možnost podrobně studují, ruský premiér Putin ji zdvořile, nicméně promptně odmítl se slovy: "V Rusku se ještě nikdy žádné referendum nekonalo. A tak to i zůstane. Eto tolko vaša prablěma".

Své obrovské nadšení z oznámení neskrýval prezident Evropské rady Herman van Rompuy. Slabě se před novináři pousmál a nechal svého mluvčího pronést zásadní prohlášení: "Přijetí zdravotnické reformy v USA je prvním krokem ke slaďování legislativy USA s legislativou EU. Další budou následovat. Doufáme, že budeme brzy schopni společné akce i v rámci environmentálních programů."

Ministrině zahraničí Unie Ashtonová sdělila, že k této věci nic nesdělí, neboť není kompetentní činit jakékoliv závěry. Jedním dechem však dodala, že bude třeba posílit její úřad, aby rozšíření činností spojené s novými výzvami zvládl.

Politologové se neshodují v otázce, zdali by v případě rozšíření zůstala v platnosti současná pravidla rozhodování v Evropské radě, určená Lisabonskou smlouvou. Spíše pro jsou menší země, kterým by vcelku vyhovoval limit 55% z celkového počtu zemí potřebných ke schvalování. Zásadně proti jsou naopak současné velké země Unie jako je Německo. To si spočítalo, že prosazení jakéhokoliv nařízení EU podporovaného USA a Ruskem by nemuselo zabránit ani německé spojenectví s Francií, Velkou Británií, Itálií a Španělskem dohromady. Řešením by však mohl být návrat ke konsenzuální právní úpravě a tedy k právu veta. Tuto možnost již prý neoficiálně posuzují němečtí právníci.

Našemu zpravodaji se podařilo získat i vyjádření bývalého německého kancléře Schroedera. Tento významný politik si myslí, že obě přihlášky budou muset být posuzovány odděleně. Nyní prý není možné předjímat, který ze dvou žadatelů má větší šance na brzké přijetí. Je rozhodně třeba přihlédnout ke strategickým zájmům a potřebě zajištění energetických zdrojů pro Evropu. Velmi podobná slova volil i mluvčí polského prezidenta: "Obě přihlášky budou muset být posuzovány odděleně. Nyní není možné předjímat, který ze dvou žadatelů má větší šance na brzké přijetí. Je rozhodně třeba přihlédnout ke strategickým zájmům Evropy". Nicméně přes shodu v rétorice si političtí analytici nejsou jisti, zdali oba politici měli na mysli to samé.

Ve Francii způsobilo oznámení značné pozdvižení. Sarkozy je naprosto zásadně proti. Ve světě by tím podle něj došlo k potlačení konkurence. Kdyby něco takovému nastalo, pak by podle Sarkozyho bylo Unii nutno omezit její přílišné pravomoci nejen v gastronomii, ale i v (pro Francouze tak citlivých) oblastech sociální politiky, energetiky, nepřímých daní, justice, bezpečnosti, vojenských otázek, zahraniční politiky a dalších. Rozhodně by se musela zrušit evropská policie, která smí zasahovat na území všech členských států. Dále by dle Sarkozyho bylo nutno precizně definovat výlučné pravomoci členských států, tedy výčet oblastí, do kterých by EU v žádném případě  nesměla zasahovat. "Uvažovat se o tom dá každopádně nejdříve po úspěšném ukončení přístupových rozhovorů s Chorvatskem, Tureckem, Islandem, Izraelem a státy Maghrebu", prohlásil takticky francouzský ministr zahraničí Kouchner.

--------------------------

Ti, kteří nevěří, nevěří samozřejmě správně. Dnes je 1.4.2010, nikoliv 1.4.2020. Ještěže člověk neví, co ho čeká.