Tak je taky votočte

Vláda řešila, jak dostat zpátky ukradená povolení emitovat skleníkové plyny.

"... a pak tady máme na pořadu jednání 'Zprávu o mimořádné provozní události při správě rejstříku emisních povolenek'. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu o podání zprávy".  
Ministr průmyslu vládu informoval, že došlo ke krádeži 1,3 milionu emisních povolenek z účtů některých firem z centrálního registru a to v hodnotě půl miliardy korun. Ukradené povolenky k emitování skleníkových plynů se sice již objevily, ale mimo republiku a bohužel se s nimi už vesele obchoduje dál, takže se je zřejmě nepodaří navrátit původním majitelům.
"A co jako my s tím máme dělat?" ptá se předseda vlády. "Nějaké neškodné plyny přeci nemusí řešit vláda."
"Ale musí. Vláda, tedy přesněji naše ministerstvo průmyslu, zřizuje registr a obchody s těmi ekoodpustky podle unijní legislativy. Takže když ten registr někdo vykradl, tak naše vláda musí řešit náhradu."
"Tak jim prostě dejte odpustky nové, co je v tom za problém?"
"To nejde jen tak, odpustky jsou celoevropsky registrované. Není povoleno emitovat více emisních povolenek, než povolil ERŽIK."
"Kdožeto?"
"Evropský Registr Životnědůležitých Komodit přeci. Z něj vychází náš Národní alokační plán."
"Aha, no tak to v tom ERŽIKovi nemůžeme dělat binec. Kdo má nějaký návrh, jak tu prekérní situaci řešit?"
Ministr zahraničí cosi huhňal, ostatní ministři mu rozuměli "Já bych to votočil". To vzbudilo pozornost, tak radikální názor byl u pana ministra ojedinělý. Nicméně se po kratší diskusi a dementi pana ministra ukázalo, že nenavrhoval zpětné vyfouknutí povolenek jiným státům našimi hackery, ale chtěl jednání o tématu pouze odročit. Prý aby zjistil, zdali byly povolenky ukradeny spřízněnému nebo nespřízněnému subjektu.
Po tomto intermezzu si ministr průmyslu vzal opět slovo a navrhl dokoupit povolení emitovat plyn z veřejných prostředků. "Stačí jen rozhodnout, z čeho to budeme financovat", deklamoval, významně přitom pokukujíc po ministrovi financí.
Nato začal ministr financí teatrálně rozhazovat rukama a volat "Přeci si nemyslíte, že za ty pšouky budeme platit z veřejných peněz?!?!?!".
Ministr obrany se při těchto výkřicích usmíval záhadně jako Mona Lisa a pobrukoval si něco ve smyslu "půlmiliardka, takovou prkotinou se přeci nemusíme vůbec vzrušovat." Nahlas však řekl: "Jaképak pšouky, je to přeci zcela legitimní komodita, obchodovaná na legitimním trhu na základě celoevropsky uznávané legislativy. Ostatně i do rozpočtu ČR přinese od roku 2013 díky povinným nákupům desítky miliard korun ročně. Je to tedy komodita vzácná, každým normálním, tedy ekomyslícím člověkem poptávaná, snadno dělitelná, třeba i na bubliny v pivě, ba co dím, až na úroveň jedné jediné molekuly CO2. Prostě má všechny atributy stát se rezervní komoditou pro příští celosvětovou měnu. Existují vize, že každý budoucí globální chuan bude jištěn příslušnou emisní povolenkou na CO2, uloženou v trezorech supercentrálního registru. Tedy, ehm, až se vyřeší tyhle dětské choroby s registry. Takže velmi prosím, nehovořme o pšoucích."
Po tomto poučení se ministři jali řešit, kde vzít peníze na náhradu za ztracenou veledůležitou komoditu. Ministr zdravotnictví se obrátil na ministra životního prostředí: "Co takhle něco odsypat z programu Zelená úsporám? To by nám mohlo projít, ne?"
"Myslíte ty peníze, za které si nominálně ekohříšní a až po uši zadlužení Japonci koupili naše dřívější přebytky ekoodpustků?", usmíval se ministr životního prostředí. "To bohužel nepůjde, zavázali jsme se EU, že ty peníze dáme na zateplování ať se děje, co se děje. Nové povolenky za ně tedy nakoupit - a navíc ještě mýrnyxtýrnyx darovat privátnímu subjektu - prostě nemůžeme. Radši nám poraďte Vy, kde se shánějí peníze. Prý jste tuhle vyšťáral někde dvě miliardy."
"No ono když se na ministra financí pořádně přitlačí, tak se z něho něco vymáčknout dá," šibalsky mrkal kolem sebe ministr zdravotnictví. "Možná, kdyby potrefené firmy začaly vykřikovat něco ve smyslu 'Děkujeme, odcházíme do Indie', pak by se snad dal zviklat k poskytnutí peněz na nákup nových odpustků."
Ministr kultury si také neodpustil jízlivou poznámku: "A co takhle zvednout DPH na zeleninu, když je realita tak syrová?".
Ministr financí takovéto poznámky nepovažoval za příliš vtipné. "Konec srandy. Daně už zvyšovat nikdy nebudu a z vládních rezerv už taky nic nevydolujete, máte to marné. Hledejte rezervy ve svých resortech! Co takhle na to dát přebytky z výběru mýtného?".
Ministr dopravy byl rezolutně proti: "To radši na odpustky vybereme s ministrem vnitra tu půlmiliardu na pokutách. Ale musíte nás nechat urychleně změnit vyhlášku." Ostatní tento návrh nepodpořili, ovšem všichni svorně tvrdili, že také v jejich resortech rozhodně žádná půlmiliarda uspořena býti nemůže.
"Mně můžou být nějaký ekoodpustky ukradený. Ti okradení jsou stejně všichni emisní hříšníci, nové zakoupení odpustků z vlastní kapsy jim jen prospěje. Nic navíc jim z veřejných peněz nedávejme, policajti a hasiči taky nic nedostali, právě naopak, a školníci jakbysmet", volali svorně ministr vnitra a ministr školství.
Ne tak radikální byl ministr spravedlnosti: "I když jsou to evidentně emisní hříšníci, je přecejen nespravedlivé, aby byli někteří z nich okradeni hned dvakrát. Některým firmám byly odpustky takříkajíc vnuceny za peníze na tom našem pšoukotrhu. Tedy ano, dobrá, pane kolego, říkejme tomu radši plynotrh. A po té druhé, hackerské krádeži by pak museli do svých nákladů zahrnout výdaje na povolenky dvojnásobně."
"Měli se pojistit proti krádeži, troubové. Ale to oni né, jakoby čekali, že jim stát úschovu tak výnosné komodity bude ještě garantovat. No kde to jsme? V socialismu?", oponovali mu někteří.
Ministr spravedlnosti však trval na svém: "Není to spravedlivé, jednali v dobré víře, že stát ochrání jejich komoditní investici. Stát by měl do budoucna zorganizovat povinné pojištění záznamů v registru povolenek. Zaveďme systém PEPEG (Povinné Emisně Povolenkové Ekvilibrační Garance) a dejme tomu systému roční rozpočet bratru dvacet milionů, budovu v Plzni a pár zaměstnanců. Krádežím sice nezabrání, ale budou spravovat pojištění emisních povolenek. A firmy nemusí platit pojistné v korunách, ale právě částí svých odpustků."
Avšak ministr průmyslu hrubě nesouhlasil: "To bych neřešil. Už s tím nechci mít nic společného. Ať si za to zodpovídá ten, kdo to inicioval, to je Unie. Nechme toho Pepka na EU, a ať jde do Brusele případně i celý ten registr odpustků. Ano, tímto žádám o povolení emitovat návrh, který by přenechal obchod s plynnou emisí Evropské komisi."
Premiér se vložil do diskuse: "O budoucnosti kysličníkových záznamů se můžeme pobavit později, teď ale řešíme aktuální situaci vzniklou po krádeži. Zatím z diskuse nevyplynulo nic rozumného, co by náš plynový problém plynule vyřešilo."
Ministr průmyslu podotkl: "Ještě je tu možnost požádat EU o vydání dodatečných povolenek z důvodu takzvané vyšší moci. V Řecku něco podobného v jiném oboru nakonec fungovalo, šlendrián a nezodpovědnost prohlásila Unie za přírodní katastrofu a poslala jim tam nějaké nezbytné půjčky."  
"A to si myslíte, že hacker vykrádající registr je nějaká vyšší moc? To bychom tu museli krachovat, aby nám ho EU uznala jako výbuch sopky. A to, pokud vím, ještě nenastalo. Je to tak, pane ministře financí?". Ministr rozpačitě krčil rameny: "Bohužel ano, tudy cesta taky nevede".  
Nakonec se diskuse opět stočila k původnímu návrhu, který vlastně nikdo nevyslovil, ale všichni mu rozuměli. A návrh-nenávrh získával stále mohutnější podporu.
"Dobrá, tak je tedy někde otočíme", rezignovaně nakonec prohlásil premiér Mirek Dušín. "Ale do zápisu dejte, že jsme to odročili", pravil a obrátil se na ministra dopravy: "Pane ministře, nemáte u vás ve firmě v záloze nějakého schopného hackera? Udělali bychom z něho HACKERa, Hloubkového Analytika Cenných Komodit a Emisních Registrů."