Už

Ukázka z bestselleru roku 2111, historického thrilleru s titulem "UŽ" od známého spisovatele Jima Bridgera, kterou vydalo nakladatelství Schen-Gen v Londýně. Ukázka je z kapitoly "V kobce". Z čínského originálu do angličtiny přeložil Chen Wu-lf.

------------------------------------

Semaj Anidrh se díval oknem hotelového pokoje přes záliv na Cassino Communitaire, dříve Cassino Royale, kde měl mít dnes večer důležitou schůzku s africkou spojkou. Měla mu předat plány areálu laboratoří. Spojka nebyla spolehlivá, a tak bylo třeba se připravit. Vyšel na balkón a vytáhl z kapsy komunikátor. Spolu s ním mu vyklouzl z kapsy zapalovač. Spadl a párkrát poskočil po dlažbě. Vzápětí se ozval ostrý hlas z reproduktoru: "Kouření přísně zakázáno, přesuňte se do kuřácké kobky v podzemí." Detektory cigaret a zapalovačů byly všude. A nejen cigaret.

..

Po ranním joggingu si Semaj dal úspornou sprchu, která tady, ve výhni jihu, byla tuplovaně úsporná. Z ekologické sprchové hlavice voda víceméně jen kapala. Zbytky potu po ukončení standardního dvouminutového kapání utřel do osušky, která po několika dnech již mírně zaváněla. Naštěstí zítra už mu ji měli vyměnit, neboť ji používal tři dny. Hotel byl průměrný, ale i v těch lepších neporušovali centrální nařízení nevyměňovat osušky dříve než za dva předepsané dny. Postihy byly citelné. A tohle byl velmi průměrný hotel. Takže čtyři dny.

Semaj byl zde na Tenerifé samozřejmě inkognito, hrál roli úředníka euroregionu Egerland na standardní dovolené. Ostrov Tenerifé byl zahrnut mezi dotovanými destinacemi. Po příjezdu odevzdal jako každý obyčejný turista dovolenkový poukaz s příspěvkem od Svaz ve výši třistapadesát neur, což nebylo zanedbatelné. Neuro se po druhé revizi měny, která proběhla před pár lety, statečně drželo.

Poukaz, znějící na jméno Jens Siebenstein, byla vpodstatě jen formalita. Stejně byl jeho záznam o dovolené zanesen v centrální databázi, do které měli v recepci přístup. Ale psychologové Svaz moc dobře věděli, že když obdarovaný dostane do ruky papír se znakem Svazu, udělá to na něj mnohem větší věrnostní dojem než pofidérní vědomí jakéhosi imaginárního elektronického záznamu.

Z reproduktoru se ozval příjemný hlas osoby středního rodu: "Jsme rádi, že si u nás užíváte své standardní dovolené. Dovolujeme si upozornit evropské občany, že zítra je poslední den pro podání daňové asignace Svazu. K provedení asignace můžete použít svého schváleného zabezpečeného komunikátoru."

Asignace byla vskutku dobrovolná. Ale kdo ji neprovedl, neměl nárok na jakékoliv dotace od Svazu a nemohl figurovat v žádném projektu Svazu jako "lidský zdroj". A bez dotací žádná organizace ani firma nemohla přežít. Takže kdo neasignoval, těžko hledal zaměstnání a víceméně živořil. Projekty Svazu byly všudypřítomné. Nebylo oblasti, ve které by podstatně nepřispíval lokálním rozpočtům nebo rozvojovým plánům firem z gigantického balíku peněz, kterým disponoval.

..

Zatímco Semaj již dávno plnými doušky vdechoval na balkoně ranní oceánský vzduch, Ali pořád ještě polehával v posteli a listoval na svém komunikátoru denním tiskem. Semaj samozřejmě věděl, že Ali je agent Tripoliské ligy, který si ho měl oťuknout. A Ali samozřejmě věděl, že Jens Siebenstein je agentem jeho Excelence předsedy Evropské rady. Nemuseli si vzájemně říkat, že to vědí. Až nastane čas akce, dohodnou postup. Jinak nebylo třeba si k věci nic sdělovat. V této branži se nedalo plně věřit nikomu, o to méně krátkodobému spojenci. Až náročná akce, která je naspadnutí, ukáže, kdo je na které straně barikády.

A akce se kvapem blížila. Dusík hrozil čím dál více. Ještě další procento a jeho vliv na odkysličení jezer a oceánů bude mít nevratné následky. Pitná voda dojde, ryby v mořích uhynou. Hladina nitrátů také způsobuje čím dál větší zdravotní problémy, jak denodenně potvrzují renomované vědecké kapacity. Navíc produkce kysličníku dusného značně ovlivňuje skleníkový efekt, takže by teoreticky mohl způsobit i změnu klimatu. I když to je podle současných znalostí spíše nepravděpodobné, tento trend se koordinovaným celosvětovým úsilím již podařilo zastavit, jak s ulehčením konstatovala poslední zpráva IPCC.

U dusíku však šlo opravdu o přežití doslova každého obyvatele planety. Ne všechny státy byly bohužel ochotny spolupracovat na celosvětovém programu snižování výroby jeho sloučenin. A Svaz se rozhodl zasáhnout hydru ve svém sousedství přímo do hlavy. Semaj měl za úkol zlikvidovat největší výrobnu umělých dusíkatých hnojiv na světě, kterou nechal vystavět lord Down Load v západní Africe. Zároveň měl Ali tamtéž terminovat laboratoř na vývoj granulované kejdy, která mohla v nejbližší budoucnosti doplnit syntetická hnojiva.

Proti likvidací laboratoře Svaz nenamítal. Naopak, neboť kejda podle něj patřila do lapačů bioplynu, ne na pole. Úspěch Down Loadova výzkumu by způsobil, že stále více vepřínů by neuskladňovalo kejdu ve Svazem předepsaných bioplynových stanicích, ale vozilo by ji do granuloven a granule pak na pole. Tam by hnojila půdu pro pěstování kukuřice a obilí, a to i pro muslimy. To bylo pro Tripolisku ligu neakceptovatelné. A na tomto společném půdorysu šéfové bezpečnostních složek dohodli vzájemnou podporu.

Semaj na chvíli setřásl myšlenky na blížící se akci a zapřemýšlel, zdali si k obědu dá španělskou rybu nebo harmonizovanou stravu. Asi rybu. Je skvělé, že i v hotelech této kategorie mají povoleno vždy jedno dotované lokální jídlo vedle toho harmonizovaného. Na svém schváleném komunikátoru otevřel hotelové menu a rybu odfajfkoval.

Aby si ji později nezapomněl vzít do jídelny, připravil si ještě na noční stolek jednu ze stravenek v hodnotě 18,60 neuro. Zbylé stravenky, každou s natištěnou pasovou fotografií Jense Siebensteina a nápisem "nepřenosné" v dvaatřiceti jazycích, včetně rétorománštiny, vsunul zpět do služebního kufříku. Nepřenosnost byla zdůvodňována blahem každého občana Svazu. Každý měl nejen nárok na oběd, ale i povinnost ho odebrat, neboť existovali nezodpovědní jedinci, kteří své stravenky pod cenou vyměňovali za peníze. Za ty pak nakupovali přeslazené džusy nebo dokonce cigarety či alkohol a neúměrně tak zatěžovali celosvazový zdravotní systém.

Poté Semaj provedl daňovou asignaci pro Svaz. Chvíli váhal, zdali má přepnout komunikátor na svoji pravou identitu. Nakonec na pár vteřin přepnul. Kdyby neasignoval, šéf by mu to nikdy neodpustil. A později bude mít jiné starosti, mohl by zapomenout.

Otevřel deník Akord a prolistoval pár stránek. Harmonizace probíhala podle všeho bezproblémově, jen některé regiony Svazu vyslovovaly mírné rozladění z centrální skládkové politiky. Byly to nedávno přistoupivší Maroko a Moldávie, které se mylně domnívaly, že jejich životní prostředí utrpí díky novému systému ukládání odpadů nejvíce.

Zívající Ali se na svém komunikátoru zarazil u stránky s vědeckou tematikou. "Co jste to, Jensi, za pošuky, vy Evropani", zavrtěl hlavou. "Před patnácti lety jste bojovali proti uhlíku, dneska proti dusíku a co zítra? Zřejmě je na řadě kyslík, podle pořadí v Mendělejevově tabulce prvků. Tím byste sfoukli všechny problémy najednou."
"Však vy taky pořád proti něčemu bojujete," kontroval Semaj.
"Ale na rozdíl od vás to máme stabilní už mnoho set let. Jde nám jen o to se neznečistit vepřem."
Semaj si posměšku v Aliho hlase příliš nevšímal. Věděl, že k prosazení zájmů Svazu potřeboval právě ten odpor ke všemu vepřovému. Ostatní ho nezajímalo. Semaj byl vázán jediným obecným cílem: zajistit Univerzální Život - UŽ. Na ten měl zákonný nárok každý občan Svazu. A nitráty ho setsakramentsky ohrožovaly.

Před několika lety se Svaz rozkmotřil s USA a Kanadou a donutil je opustit společnou vojenskou organizaci. Poté bylo NATO reformováno na NEAT (North-East Atlantic Treaty). A od té doby Svaz hledal a nacházel spojence pro své zájmy případ od případu, tu zdehle, tu onde. Tentokrát padla volba na Tripoliskou ligu, která měla důležité informace a byla ochotna do toho jít, ovšem za podmínky, že se bude jednat nejen o umělá hnojiva, ale i o kejdu.

"Jdu si dát šluka do kuřkobky", prohodil Semaj přes rameno k Alimu. Ten pořád ještě pročítal názory profesora Univerzální Univerzity týkající se kolísání hladiny dusíku v atmosféře v posledních desetiletích a jeho škodlivosti, a kroutil přitom nevěřícně hlavou. Politikou Svazu by prý mělo být úroveň dlouhodobě stabilizovat, k čemuž jsou ale nutná nová celosvětová regulační opatření. Automobily  - tedy dokud se nepřejde s pomocí šrotovného na elektromobily - by měly být používány rovnoměrně jak v průběhu dne, tak i týdne a roku. To s sebou ponese nutnost tzv. kontinuálního směnného provozu a klouzavých svátků. Například Štědrý večer je možno bez problémů rozložit do dvanácti dní. Samozřejmě, že rodina si může jako celek vybrat, zdali ho chce slavit již 17.12. nebo třeba až 26.12.. Podobně klouzavý by mohl být i celý ramadán.

..

Semaj vešel do kobky a chvíli šátral na stěně po vypínači. Rozsvítil a půl minuty čekal, než superúsporná zářivka naběhne. V pošmourném umělém světle vyndal z kapsy černobílou krabičku standardních cigaret a vysoukal z ní jeden kousek. Nezapálil si však, kouření mu bylo odporné. Cigarety sloužily jen coby kamufláž. Dříve dost kouřil, ale poté, co do zapalovačů bylo povoleno plnit výhradně nepřečištěný zkapalněný bioplyn, konvertoval. Zapalovače nefungovaly tak dobře jako ty dřívější a plamen se objevil obvykle až po šestém stisknutí. Pět předchozích stisknutí již většinou stačilo naplnit místnost odporným puchem.

Do kobky zašel proto, aby měl na chvíli klid na přípravu na večer. Ani Ali neměl znát jeho přesné plány. Z reproduktoru se ozvalo "Vhoďte neuro pro odsávání". Zatraceně. I tady snad jsou detektory cigaret? Ještě aby si člověk platil za odvětrávání, a to i když vlastně nekouří. "Vhoďte neuro pro odsávání". Jens se pokoušel soustředit na plán na večer. "Vhoďte neuro pro odsávání". Ne, ne, v tom neurotickém kdákání se nedalo pracovat. Sebral z plechového stolu černobílou krabičku a schoval ji do kapsy. Nepomohlo to. "Vhoďte neuro pro odsávání". Chtěl odejít. V tu chvíli někdo zabouchl a zamknul zvenku dveře kobky ...

"Vhoďte neuro pro odsávání". Mantra běžela a rušila Semajovo horečnaté uvažování. "Vhoďte neuro pro ods…". A náhle, bez zaplacení, jakoby již sací potrubí nemohlo stejně jako Semaj vydržet ten slovní kolovrátek, se ventilace rozběhla. A mantra přestala. Ale větrání bylo tak nějak divné. Místo, aby větrací mřížka z místnosti odsávala, foukala naopak něco dovnitř. Něco bez zápachu, něco bez barvy, avšak přesto něco majícího vliv na Semajovu vůli situaci vůbec nějak řešit. Náhle mu začalo být všechno šumafuk, jako by měl v sobě svoji oblíbenou whisky s ledem, a pak druhou, a pak třetí ...

Rajský plyn, jinak oxid dusný, začal plně působit. Semaj se rozchechtal. “Ha, ha, tak univerzální život, jo, cha, chá? No to je dobré, to budem asi všichni v uniformách, že, he, he? A ve stejných slipech, že, ho, ho, hó? Ano, pane předsedo, vy taky. A budeme mít každý přiděleno čtyřiašedesát roků, že, hi,hi,hi? Napřed ale studium, no jó, to je třeba, univerzální osnovy univerzálního života, he, he. A pak do fachy, podle harmonizovaných tabulek, chi,chi, všichni. A cáchání v bazénu, každý má dotováno třicet hodin ročně, šplouchy, šplouchy. Na ja ... Nechceme žrát tvoje dusný obilí! Down Loade, vzdej se! Bude ti dusno! Evropský Svaz, podpatky sraz! … A kdo jsem vlastně já? Euroúředník z Egerlandu, no jasně, aha. Jmenuji se Siebenstein. Jens Siebenstein. Nemíchat, protřepat. A dbám na dodržování směrnic, hehehe, no jó, ty jsou dobře vymyšlený.“ ...

---

Ukázku z anglického překladu čínského originálu přeložil 1.4.2112 do bohemštiny Jiao Jan-da.