Pražský dopravní podnik si vymohl výjimku na zebře i pomocí srovnávání tramvaje s vlakem. A to i když tyto dva dopravní prostředky jezdí úplně v jiných podmínkách.
Někdo by mohl argumentovat, že i v Německu mají tramvaje na přechodu (zebře) přednost. Nicméně by tím srovnával nesrovnatelné. Například v Berlíně je zeber neskonale méně a nepamatuji se, že bych tam narazil na nějakou jdoucí přes tramvajové koleje. To nevylučuje, že takové někde existují, ale je jich ve srovnání s Prahou určitě řádově méně.
Někdy (ale ne vždy) jsou v Praze zebry přes tramvajové koleje vybaveny v nástupním prostoru pro chodce žlutým, více či méně vygumovaným nápisem „POZOR TRAM!“. Tím si správa komunikací a dopravní podnik zřejmě myslí, že je vše vyřešeno. Mohu je i zákonodárce ubezpečit, že ani zdaleka není.
Podle dostupných údajů je jedním z nejnebezpečnějších úseků v Praze z hlediska střetu chodce s tramvají úsek Hellichova – Újezd. Není se co divit. Tato turisticky zajímavá oblast je plná cizinců, kteří neznají pražské pravidlo, že „tramvaj má na přechodu vždy přednost“. Vidí zebru a jdou, jisti si zebrovým dopravním značením (používaným v celé Evropě, možná dokonce celosvětově), mnohdy se ani nerozhlédnou natož aby se podívali dolů pod nohy, kde je nápis „POZOR TRAM!“. Samozřejmě, že se turisté radši kochají krásami Prahy a ty pod nohami na dláždění neleží. I kdyby nápis zahlédli, ne každý Holanďan či Japonec rozumí slovu „Pozor“.
Pražská tramvajovo-zebrová výjimka by měla dělat vrásky nejen cizincům, ale i místním. Přinejmenším proto, že pohled na jakéhokoliv člověka, tedy i turistu drceného tramvají není pěkný. Ale i proto, že cizinec, který zde přišel k úrazu, se do Prahy těžko bude chtít vydat znovu. Jistě si postěžuje i svým příbuzným a známým. Takže pražští podnikatelé v pohostinství a ubytovacích službách přijdou po každé nehodě o několik zákazníků.
Avšak i rodilí Pražští chodci mají občas problém přehodit v mozku vmžiku výhybku ze schématu „vozovka-zebra“ na schéma „vozovka-koleje-zebra“, pokud dané místo neznají. Zvláštní kapitolou jsou pak roztěkaní školáci.
Zákony by měly být maximálně jednoduché a bez zbytečných výjimek. Když je na zebře ten nejzranitelnější účastník silničního provozu, tzn. chodec, chráněn, pak by přednost pro chodce měla být opravdu téměř absolutní (zřejmá výjimka: vozy záchranné služby - ta platí ale všeobecně, nejen pro zebru).
Řešením by bylo zrušení nesmyslné výjimky - přednosti tramvaje na přechodu pro chodce. Tramvajáci by pak před zebrami nejezdili rychlostí 50 km/hod (s brzdnou drahou 56 metrů), ale rychlostí 30 km/hod (s brzdnou drahou jen 20 metrů). A ať mi dopravní podnik netvrdí, že řidič nezná záludnosti trasy, po které každodenně jezdí a že neví, kde se na ní přechody nacházejí a kde si tedy musí dát pozor a snížit rychlost.
Na druhou stranu - některé přechody by bylo lepší zrušit, čímž pádem by i tramvaje jezdily plynuleji. Jsem toho názoru, že by bylo vhodné zrušit nejen některé, ale dokonce mnohé přechody, nejen ty přes koleje. To je téma související s výše zmíněným zavedením přednosti chodců na zebře před zhruba patnácti lety bez vytvoření technických podmínek pro takovou změnu – ... a je to na samostatný článek.