Zvítězí pravda a láska nad levdou a práskou?

Česká národní banka vydala pamětní medaili, která na sobě nese heslo z před pětadvaceti let, z doby sametové revoluce: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“. Teď je tedy toto heslo vyryto do pamětního zlata. Bylo to zřejmě heslo prozíravé a životaschopné - většina obyvatel České republiky si myslí, že je nenaplněno ještě i dnes, po čtvrtstoletí. Že pravda a láska nemají svoji práci ještě za sebou.

Ale ... je to opravdu tak?
Řekl bych, že ne tak docela. Pravda nad komunistickou lží zvítězila celkem promptně.
A láska ... ta v nás nad nenávistí zvítězila už jen tím, že revoluce před pětadvaceti lety byla sametová.

Po sametové revoluci vznikl člověk nový, pravdoláskař, který měl poslání ochránit vítězství pravdy a lásky. Ale po čase se to nějak pomíchalo. Někteří nositelé pravdy začali dělat levárny těm ostatním s jiným názorem, a někteří nositelé lásky je začali práskat přes prsty, jen aby tu svoji všeobjímající lásku prosadili. K pravdě a lásce se přidala levda a práska. Pravdoláskaři byli najednou k nerozeznání od levdopráskařů a tepali ostatní.

Pravda a láska tedy načas zvítězila, ale pak sama podlehla levdě a prásce. Takže dnes by Česká národní banka měla dát na medaile či mince spíše aktuálně přeformulované heslo: „Pravda a láska musí zvítězit nad levdou a práskou“.

Ale je takové, do značné míry subjektivní, heslo vůbec nutné?
Vzpomeňme, že studenti na Národní třídě před čtvrtstoletím neskandovali „Pravdu! Lásku!“, ale „Svobodu! Svobodu!“. To tehdy cítili*. Tušili, že je to to nejdůležitější.

Heslo „Svobodu!“ se bohužel na zlaté pamětní medaili národní banky neobjevilo, i když dnes opět začíná být - při všech těch intervencích státu a Unie** do života občanů – velmi aktuální. Kdybych mohl nějaké heslo pro vyrytí národní bance nyní doporučit, pak by znělo
„Svoboda a férovost musí zvítězit nad buzerací a manipulací!“
Asi to teď už v bance vyrýt nestihnou, ale třeba za další čtvrtstoletí to nějaká pamětní mince bude hlásat.

---

* Pozn. pod čarou 1: Tedy kromě rumu (tuzemáku), který byl cítit v dechu zasahujících příslušníků, a který zřejmě fasovali, aby odbourali bicí zábrany.

** Pozn. pod čarou 2: Západ ztratil v roce 1989 odstrašující příklad na svých východních hranicích a sám se pustil do nových socialistických experimentů. A nechal je přerůst na úroveň kontinentu pod logem Evropské unie.