Hans-Georg Maaßen, prezident německého Úřadu na ochranu ústavy, měl pěknou a pravdivou řeč na evropském policejním kongresu o tom, jak masová migrace změnila bezpečnostní situaci v Německu.
Stojí za to si celý jeho proslov vyslechnout. Hans-Georg Maaßen v zásedě došel k následujícímu:
Prezident německého Úřadu na ochranu ústavy (tj. vnitřní zpravodajské služby Německa) uvádí, že jeho úřad se poslední dobou velmi intenzivně zabývá islámským extremismem a terorismem. V neposlední řadě kvůli pařížským útokům Islámského státu z 13.11.2015. Dva z atentátníků přišli ze Sýrie přes Řecko a Balkán do Francie a nechali se, vybavení falešnou identitou, registrovat jako uprchlíci. Dva další jejich spolucestující byli zadrženi 10.12. v uprchlickém zařízení v Salzburg. Přiznali, že měli také v úmyslu se účastnit atentátu.
Šéf Úřadu na ochranu ústavy se za prvé obává příjezdu podporovatelů či členů teroristických spolků IS či al-Nusra jako uprchlíků (nebo vydávajících se za uprchlíky) ze Sýrie. Za druhé se obává, že migranti jsou zásobárnou pro verbování prováděného islamisty již přítomnými v Německu. Konkrétně že na mladé lidi z řad imigrantů začnou působit místní salafisté a další teroristické skupiny a budou je verbovat pro islamismus. A za třetí vidí Hans-Georg Maaßen problém v samoradikalizaci migrantů.
Udání či indicie, že je některý z příchozích terorista, lze mnohdy těžko prověřit, neboť Úřad na ochranu ústavy neví, zda se daná osoba nachází v Německu. Dohledána a prověřena byla jen pětina osob, na které má Ústav udání či indicie. Zhruba 70% příchozích migrantů nemá platný pas a tedy se neví, zdali udávaná identita je skutečná.
Bezpečnostní situace je natolik napjatá, že každý den Úřad dostává dvě až čtyři varování o možných plánovaných útocích v Německu.
Islamistické organizace v Německu, pod zastřešením jako humanitární pomoc či podpůrné nabídky, s přibývající intenzitou kontaktují imigranty.
Situace a zážitky migrantů po jejich příchodu do Německa mohou (mj. kvůli zklamaným očekáváním a frustraci) v jednotlivých případech vést k příklonu k islamismu.
Činy pravicové extremistické scény se neomzují jen na migranty, ale také na politiky, pomocné síly v uprchlických zařízeních, či na novináře a publicisty. Aktivity (např. počty demonstrací a účast na nich, činnost na internetu, žhářské útoky) násobně stouply.
Ale radikalizují se i prostí občané. To nelze odbýt odkazem na pravicový extremizmus či xenofobii. Dochází k odklonu od právního státu i u těch občanů, kteří ho dříve spíše podporovali, než aby s ním zápolili. Důvěra v politku, státní instituce, ale i média klesá. 60% občanů má malou nebo žádnou důvěru v média, zejména v souvislosti s jejich prací po silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem.
Tolik zhruba Hans-Georg Maaßen.
Šéf německého Úřadu na ochranu ústavy říká pravdivé výroky. Ale přesto ho za ně, jako jednoho z představitelů německých institucí, nemohu pochválit. Proč? Protože je říká přinejmenším o půl roku pozdě. Přeci to, co jsem viděl já jako zpravodajský amatér, ale i spousty dalších, měl jeho úřad - čítající jistě mnoho set zaměstnanců zodpovědných za tuto problematiku - zachytit a správně a zavčas analyzovat ještě předtím, než německá kancléřka nechala otevřít hranice.
Když bylo v srpnu 2015 jasné (PS: Proti bezbřehé xenofilii, 18.8.2015), že umožnění masové imigrace bude mít za následek nárůst extremismu všech barev, jeho úřad mlčel. Nyní varuje před nástupem jak islamistického extremizmu, tak i rasismu.
Když bylo jasné, že něco není v pořádku s náhle přerušeným bojem proti terorismu (PS: Nebezpečnostní intermezzo, 11.9.2015), jeho úřad mlčel. Nyní šéf Úřadu vykládá, jak je nebezpečné, že přicházejí neznámí lidé, mezi nimi i ti, co páchají teroristické útoky.
Když bylo jasné, že Německo nemůže přijímat takové množství imigrantů mužského pohlaví a mladistvého věku (PS: Společně, společně, společně ... Společně do pekel, 1.9.2015), aniž by neznejistělo kvůli ztrátě pocitu bezpečí své občany (a neodvrátilo je tudíž od důvěry ve státní instituce), jeho úřad mlčel. Nyní varuje před radikalizací normálních občanů a jejich odmítáním podpory vládě.
Teď má Německo přesně to, co se dalo předpokládat. (A není možné se z toho potměšile radovat, neboť to má následky i pro nás skrze hrozby přerozdělování, platby Turecku i z našeho rozpočtu, nutnost větší ostražitosti směrem k jižní i západní hranici, roztržky mezi státy Unie).
Buď příslušné německé úřady, a mezi nimy i Úřadu na ochranu ústavy, nedodaly politickým špičkám v Německu zavčas potřebné informace o hrozícím nebezpečí. Nebo (ještě hůře) politické špičky na ty informace kašlaly, ať už z hlouposti nebo (dle mého názoru) spíše záměrně (Wehrwende).
Německé politické špičky mohly před půl rokem na základě podnětů německých bezpečnostních složek rozhodnout, že dočasně pomohou jen těm nejpotřebnějším, tedy dětem a ženám z válkou zasažené Sýrie. To by bylo nejen gesto dobré vůle, ale účinná pomoc těm, kteří ji opravdu potřebují. Německé politické špičky mohly před půl rokem na oplátku požadovat od Syřanů mužského pohlaví, aby se vrátili do Sýrie bojovat v pravidelné armádě legitimního syrského prezidenta, a vyjednat jim u Asada amnestii, pokud se předtím něčím provinili. Asad by na to slyšel, jak nyní prokázal.
Německo to neudělalo, přijímalo všechny bez rozdílu, což znamená zejména ty s ostřejšími lokty. Nyní má kvůli tomu na svém území nejen spoustu syrských mladých mužů, ale i spoustu mladých mužů z ostatních států Blízkého východu a ze Severní Afriky, kteří mu tam dělají neplechu. A navíc iniciativu v Sýrii převzalo v září 2015 úspěšně Rusko.
Německé politické špičky (tedy především kancléřka Merkelová) požadovaly a čekaly na tzv. společné unijní řešení migrační krize. Společné unijní řešení by teoreticky bylo možné. Ale jako první krok by musel být vyhozen eurokomisař pro migraci Avramopoulos nominovaný Řeckem (a ostatně i další eurokomisaři) a na jeho místo instalován například zástupce Maďarska. Tedy státu, který prokázal akceschopnost a účinnost svého řešení bez ohledu na ostrakizaci.
Jenže něčeho takového není demokraticky deficitní a politicky korektní EU schopna. To je zřejmé z vyzdvihování Německem navrhovaného budoucího směru (sliby otevírání přístupových rozhovorů a platby Turecku za vágní přísliby) předsedou Evropské komise Junckerem. Ten mimo jiné říká: Merkelová všechny své kritiky v úřadu přežije. Juncker by měl být hnán k odpovědnosti za šíření poplašné zprávy.
A výsledek čekání na společné evropské řešení?
Šíření eurochyby. Mlčení o tom, co masovou migraci způsobilo a co ji urychlilo. Nepřestávající příval migrantů plných očekávání, že je čeká otevřená německá náruč. Plky o ochraně vnějších hranic a jejich permanentní prostupnost. Plky o nepřípustnosti uzavírání vnitřních hranic a jejich faktické uzavírání. Výhružky zastavením eurodotací. Vzteklé diplomatické roztržky mezi státy EU. Vydírání ze strany Turecka. Pokrytectví, kdy Unie deklaruje neohraničený humanismus a zároveň jedná s Tureckem, aby za ni dělalo špinavou práci. Prozatimní přerozdělování a hrozba trvalého přerozdělování. Řešení zástupných problémů, např. toho, jak ztížit držení zbraní či jak potlačit svobodu projevu a svobodu lidí obecně. A též vymýšlení, jak situace využít ke zřízení či posílení společných bezpečnostních sil (Next step in mutual defence – European Defence Union) a tím pádem další posílení pravomocí EU.
Takže Hansi-George Maaßene, prezidente německého Úřadu na ochranu ústavy, děkuji Vám za upřímnost. Ale přišla setsakramentsky pozdě.
