Feministická společnost Univerzity Karlovy pořádala před nedávnem karneval. A na něm se objevil transparent s nápisem „Mrtvej šovinista dobrej šovinista“. Měl by za něj být někdo trestně stíhán?
---
Začněme tím, že lidská práva určitě nejsou univerzální (viz pozn. pod čarou A). Není lepšího důkazu proti universalitě lidských práv, zejména svobody projevu, nežli trestní stíhání jistého entomologa za jeho facebooková vyjádření. A komu by toto jako důkaz nestačilo, pro toho je tu příklad Mauglího (viz pozn. pod čarou B).
Jasně to ukazuje, že tzv. „základní lidská práva“ jsou tak nazývána neprávem. Správně by se měla nazývat „základní práva občanská“. Prostá vaše existence jako člověka, jako příslušníka druhu Homo sapiens, tedy jako lidské bytosti, vám nic negarantuje. Tím, že jste člověk, nemáte zaručeno právo na svobodu projevu a dokonce ani právo na život. K existenci práv je potřeba okolní společnosti, která vám je jako občanovi zaručí.
---
Společnost vám tedy nějaká práva zaručí, ale může vám je na druhou stranu i omezit. Konkrétně třeba svobodu projevu. Prostřednictvím zákonů, policie, soudu, ale třeba i prostřednictvím autocenzury pod nátlakem. Omezování tohoto typu se děje - a řekl bych, že čím dál častěji - i v takzvaném civilizovaném světě (viz příklady v pozn. pod čarou C).
V České republice se konkrétně k omezení svobody projevu může použít § 403 Trestního zákoníku, který říká v prvním odstavci, že „Kdo .... hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“
Společnost po vás jako po občanovi požaduje, abyste nehlásal zášť vůči jiné skupině osob, jinak vás pošle za katr. Otázkou ovšem je interpretace tohoto ustanovení. Určitě dotyčný(á) bude mít problémy, pokud si za objekt zášti zvolí ženy, zednáře, lidi duhové, trpaslíky, zemědělce, azylanty, feministky, úředníky, keynesiány, ornitology, ministry či jakoukoliv jinou skupinu osob, u které panuje všeobecné přesvědčení (nebo alespoň přesvědčení elit), že si zaslouží ochranu. Dovolil by si někdo beztrestně napsat na transparent nápis "Mrtvá feministka dobrá feministka"?
Ale jak je to se skupinou osob, u které nepanuje ve společnosti všeobecné přesvědčení, že si zaslouží ochranu? Požívají šovinisté ochrany dle paragrafu 403, pokud proti nim někdo projeví zášť? Požívají fašisté ochrany dle paragrafu 403? Požívají islamisté či pedofilové ochrany? Požívali by u nás skřeti z Pána prstenů ochrany dle paragrafu 403?
---
Soudní moc by měla být nezávislá a řídit se zákony, nikoliv veřejným míněním. Proto by měla podle dikce zákona stíhat i toho, kdo se naváží do islamistů, fašistů, šovinistů, a dokonce třeba i do těch skřetů. Tedy každý, kdo hlásá zášť vůči jiné skupině osob, by měl být podle dikce § 403 potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Když tedy feministka napíše na transparent „Mrtvej šovinista dobrej šovinista“, pak je to podle zákona důvod ku konání státní moci, pokud nějaký magor podá trestní oznámení.
Podle mne je to však špatně. Pokud už stát nějakým způsobem zasahuje do svobody projevu, měl by tak činit mnohem citlivěji a přesněji, než tím, že v zákoně ponechá interpretačně širokou formulaci „zášť vůči jiné skupině osob“. Když už stát projev zášti vůči nějaké skupině osob považuje za zavrženíhodný natolik, že ho chce trestat, pak by zřejmě měl tuto skupinu přesněji definovat v zákoně (tak, jak to ostatně činí v pěti konkrétních případech v inkriminované větě v § 403).
Obecně však dle mého názoru platí, že proti zcestným idejím je nejlépe bojovat argumenty, nikoliv posíláním jejich nositelů do vězení. Natolik, věřím, již máme historickou zkušenost, že dokážeme posoudit, která myšlenka vede do pekel a která nikoliv - a podle toho jí akceptovat či zavrhnout. Velmi proto doufám, že za transparent „Mrtvej šovinista dobrej šovinista“ nebude žádná feministka stíhána a že Feministická společnost Univerzity Karlovy (která bezpochyby není ani korunou dotována z kapitoly státního rozpočtu na vzdělávání) nepřijde o žádnou ze členek.
--------------------------------------
Pozn. pod čarou A:
Pokud by byla lidská práva, a konkrétně svoboda projevu, člověku vrozená a nezcizitelná, pak by obvinění Martina Konvičky nemohlo nikdy nastat. Ale ono nastalo. Společnost, prostřednictvím státního zástupce, ho obvinila.
Pozn. pod čarou B:
Měl Mauglí lidská práva? Ve chvíli, kdy byl sám v džungli, tak ne. Pojem „právo“ tam ani neměl význam, snad jen právo silnějšího a právo mazanějšího. Mohl tygrovi nadávat či lichotit, na nic to nemělo vliv. Tygr by ho stejně sežral, kdyby k tomu dostal příležitost (naštěstí pro něj však kromě práva silnějšího existovalo i právo mazanějšího). Avšak ve chvíli, kdy Mauglí vyšel z džungle a vstoupil do vesnice, tedy do společnosti, tak mu okamžitě byla zaručena práva dle úzu panujícího v příslušném státu či obci. Občanská práva tedy získáte pobýváním ve společnosti, která je uznává. V občanské společnosti. Tatáž společnost je také více či méně úspěšně zaručuje.
Pozn. pod čarou C:
Například před pár měsíci jeden Španěl označil na Facebooku policisty za „zbabělce“. Ti během pár hodin stáli u jeho dveří a kasírovali pokutu, neboť se podle nich choval „bez respektu k úředním osobám“, což zakazuje nový španělský zákon. Trochu drsnější příklad omezení svobody slova je znám z Norska: tam nemůžete v některých případech se svými českými dětmi mluvit česky pod hrozbou jejich trvalého odebrání z péče. Jistým druhem omezení svobody projevu je i cenzura slavných literárních postav z minulosti, například dětské hrdinky Pipi Dlouhé Punčochy v jejím „rodném“ Švédsku. Byla zřejmě málo multikulturní.
V Německu sice není důvodem k zásahu úřadů, pokud je na karnevalu alegoricky zpodobněn šéf vládnoucí polské partaje (která poslední volby v Polsku zcela demokraticky vyhrála) jako Pinochet pošlapávající polský lid. Ale již je problémem, když chce někdo v médiích úplně informovat o chování ilegálních imigrantů. Německá kancléřka též jasně deklarovala, že proti tzv. antiimigrantským výlevům na internetu zasáhne s plnou tvrdostí právního státu.
Jistým typem společnosti jsou i náboženské obce, které také mohou omezit svobodu slova svých oveček. Kontroverzní názor na svobodu slova má současný papež František, který ji na jednu stranu dokonce označuje za povinnost (která má zřejmě zabránit pokrytectví). Cituji jeho slova: „Svoboda vyznání a svoboda slova jsou základní lidská práva. Každý z nás má nejen svobodu a právo, ale i povinnost říkat, co si myslí, pro obecné dobro.“ Na druhou stranu však má podle něj svoboda vyjadřování své meze: „Nelze si zahrávat s náboženstvím druhých. Svoboda slova má své hranice.“ Co z toho si má katolík vybrat, když u něj dojde ke konfliktu těchto dvou tezí?
Ale zpět do společnosti světské. U nás kromě známého případu entomologa Konvičky je možno připomenout případ soudce, kterého za jeho vyjádření kritizoval sám ministr. Soudce na internetu údajně zesměšňoval uprchlíky, gaye i Romy. Ministr Pelikán řekl, že by měl jako soudce skončit. Udáním, trestním oznámením a stíhání u nás čelí ti, kdož v rozčilení nad příchodem ilegálních imigrantů do EU použili v diskuzi na internetu ostřejší slovo. Před dvěma dny byl dokonce krátkodobě zatčen šéf jedné mimoparlamentní strany, který veřejně obvinil vládu z vlastizrady. (Dle mne takováto zatýkání, případně soudní procesy - a to zejména před volbami - mají sloužit k zahlcení médií a občanů extrémními názory a bojem proti nim. Má to za cíl extrémisty – mučedníky vyzdvihnout, třeba až k úspěchu ve volbách, a to vše proto, aby si málokdo všímal těch ostatních, racionálně uvažujících opozičních kandidátů. Ti jsou v takové atmosféře buď ignorováni nebo zhusta házeni do jednoho pytle s extremisty.)
