Nestátníci á la Pandrhola

Většina občanů odvykla riziku předčasné smrti. Je pro okamžité snížení tohoto rizika ochotna zaplatit opravdu hodně. Obzvláště v době koronavirové, která v České republice zítra završí první rok.

Vládní i hlavní opoziční politici, tvářící se jako státníci, této demokratické většině říkají: „OK. Prostě to zařídíme. Ochráníme vás státními megaregulacemi před koronavirem."

A co že je ta demokratická většina občanů, o kterou se zřejmě tito politici opírají, ochotna zaplatit?

A1) Obrovské zadlužení státu, které budou splácet ještě potomci těchto občanů.
A2) Destrukci části střední třídy, zejména malých podnikatelů ve službách.
A3) Devastaci i větších podniků, třeba leteckého průmyslu a služeb.
A4) Podvázání ekonomiky státu z důvodu zhoršení toku zboží, služeb, zhoršení pracovního trhu, zhoršení předpověditelnosti výsledků ekonomických záměrů, zvýšení nezaměstnanosti, chudobu.
A5) Prvotní a druhotnou platební neschopnost podniků, mající za následek krachy. Ty zas mohou mít za následek skupování insolventních podniků aktuálně bonitní Čínou, což už jsou geopolitické důsledky. Viz např. zprávy z Německa, kde je zvažováno jako možnost tomuto zabránit znárodňování. Z bláta do louže.

B1) Omezení vzdělání mladé generace. U tohoto bodu si dovolím i v těžké situaci trochu ironie. Pokud si dle předchozích odrážek poškodíme ekonomiku a krachující podniky za hubičku skoupí někdo ze zahraničí, pak možná nebudeme potřebovat už žádnou novou vzdělanou generaci. Za ní přece budou myslet noví čínští majitelé podniků.

C1) Umenšení solidarity. Ti, kdož dříve přispívali na charitu na ni přispívat přestanou. Nebudou na to mít.
C2) Snížení kvality silnic, neboť nebude na opravy. Stát bude muset přednostně platit dluhy.
C3) Kriminalita bude vzrůstat s poklesem příjmů obyvatel. Ti, kdož dnes celkem v pohodě přežívali, tak zchudnou. Ti, kdož byli na hraně se dostanou pod ní a někteří z nich budou krást a loupit.

D1) Narušení přirozené imunizace obyvatelstva na běžné choroby. Předesílám: jsem příznivcem krátkodobého nošení roušek či respirátorů v krizi, ale ne po mnoho měsíců či dokonce po celý rok.
Tím, že jsme nuceně izolování, a tím, že nosíme již delší čas roušky či respirátory, tím se izolujeme od všech přenosných nemocí, např. chřipky. Sezónní i nesezónní chřipka byla letos (i vloni od 16. týdne) "izolačními" opatřeními celosvětově téměř odbourána. Viz statistika WHO, zkuste si zobrazit data třeba od roku 2016. Proč je chřipka zdecimována, zatímco koronavirus, který má stejné přenosové trasy, celkem prospívá? Vysvětlení dle mne může být jediné: Existuje propastný rozdíl mezi vnímavostí obyvatelstva na chřipku a na koronavirus. Na chřipku jsme byli každoročně sezónně promořováni (zatímco na koronavirus uvyklí nejsme). Jenže jaký může mít izolace následek? Izolací po dobu jednoho roku či déle se zvýší vnímavost obyvatelstva právě třeba na chřipku. Likvidujeme přirozenou průběžnou imunizaci. Pokud takto odvykneme chřipce, budeme za čas v situaci Indiánů, které decimovali kolonisté přinášející z Evropy nové choroby. Snížení přirozené imunity obyvatel (třeba s následkem epidemie chřipky za rok či dva) je dalším problémem, kterým vláda kvůli přijaté strategii bude platit ve střednědobém horizontu za současné okamžité řešení koronaviru. Zkratkou nazývám tento problém „Dařbuján a Pandrhola“. Kdo pohádku s tímto názvem viděl, tak jistě ví, co bude následovat, až se Smrťák dostane z izolace. Tedy ze sudu. Na to snad budeme reagovat dalšími opatřeními typu povinné očkování chřipky? Nebo nošením respirátorů donekonečna? Dostaneme se do bludného kruhu.

D2) Další zdravotní rizika: Pokud zabráníme rekreaci obyvatel na horách a zavřeme sportoviště, pak se jistě nezvýší průměrná kondice obyvatel. Naopak, ruku v ruce s tím se sníží imunita a zvýší počet tzv. civilizačních chorob.
D3) Koncentrace medicínských kapacit na koronavirus znamená jejich nedostatek v jiných medicínských oborech, odkládání operací a jiných lékařských zákroků.
D4) Vzájemná vysoká opatrnost mezi lékaři a návštěvníky ambulancí vede k tomu, že si při jakýchkoliv akutních problémech pacient vždy rozmyslí, zdali za lékařem jít či nikoliv. Pak však existuje nebezpečí z prodlení.
D5) Psychické problémy z důvodu izolace nebo z důvodu ponorkových nemocí budou narůstat. Bude narůstat i domácí násilí.
D5) Kvalita zdravotní péče se může ve střednědobém horizontu snížit, protože stát nebude mít např. na investice do nemocnic

E1) Obrovské omezení svobody. Většina si na ztrátu svobody zvyká velmi snadno, což bude mít za následek její degradaci jako něco nepotřebného.
E2) Obracení se občanů o radu a pomoc k autoritářským režimům, kde přece "dokáží takové situace řešit".

Státník má hledat optimum mezi různorodými riziky pro stát a občany.
Naši hlavní politici, zřejmě tlačeni demokratickou většinou, se rozhodli, že optimum je v uzavírání, jež nabývá někdy až absurdních rozměrů. Doufám, že zvážili všechny důsledky uvedené v odrážkách výše, nikoliv jen to, jestli je v podzimních volbách občané znovu zvolí. Doporučuji občanům z té demokratické většiny, na kterou se naši politici odvolávají, opatrnost. Platí, že "politici nedělají malé chyby" a spíš si myslím, že skutečný stav nouze teprve přijde.

---
Pak zde ještě máme menšinu, která považuje přijatá opatření za velmi přehnaná. Není se co divit. Pokud tito občané vidí, že regulace nevedly ke kýženým výsledkům, že stav je setrvale špatný, pak utužování neúčinných opatření (které se zhusta dotýká bytostně jejich živobytí) nedokáží pochopit. Jako velkou chybu politiků vidím, že (až na výjimky) neexistuje analýza účinnosti jednotlivých opatření, která jsou přijímána už po celý rok a po celém světě. Nové kroky lze přece přijímat jen na základě analýzy kroků předchozích. Jaký účinek má například zákaz nočního vycházení, který tu byl předtím naposledy snad v osmašedesátém? Či nebylo by lepší stanovit jednu či několik málo hranic okolo oblastí se zvýšeným výskytem jisté mutace místo toho, aby policisté hlídali všechny hranice okresů (o délce cca 10000 km)? A poslat přebytečné policisty a vojáky z těch 30000 do nemocnic jako saniťáky na pomoc přetíženým sestrám?

Také příliš nedokážu pochopit, proč veškeré úsilí farmaceutických firem (podpořené i z EU miliardami, jak přiznává šéfka EK ) bylo soustředěno na vakcíny, ale vývoji a testování potencionálních léků na COVID19 se zřejmě věnovaly příslušné instituce mnohem méně intenzivně, pokud vůbec. Moc to ve mně nevyvolává dojem systematického, důkladného a včasného prozkoumání každé slibné medikamentové možnosti. Možná odpověď je: Kdyby náhodou v průběhu vývoje vakcíny objevili lék, tak by farmaceutické firmy s vakcínami ostrouhaly. Pak se však není co divit, že třeba na ivermektin neexistují studie a ministr Blatný může říkat „Nedoporučuji, neexistují studie.“ Když už nekonala EU, proč náš stát už dříve sám nenechal zavčas pořádně otestovat některé slibné léky? Ty otestované by se teď při gradaci krize hodily.

---
To, co je uvedeno výše, jistě není nic nového a k napsání tohoto článku by mne to nepřimělo. Ale musím konstatovat, že naši čelní představitelé v posledních dnech odhalili, že v žádném případě nejsou státníky. Místo, aby se snažili být představiteli jak demokratické většiny, tak i té menšiny, tak polarizují společnost čím dál více.

Premiér Andrej Babiš v jednom svém nedělním textu "Čau lidi" napsal následující slova:
"... Nicméně je tu velká skupina lidí, kterou nepřesvědčím ani já, ani nikdo jiný. Nechtějí se pořídit, nechtějí dodržovat opatření. Provozují stále i přes zákaz hospody a restaurace a chodí tam.  ...
Tito lidé, kteří nedodržují, my je přeci všichni známe. Jsou bezohlední a v důsledku zlí, provokují anebo se prostě nudí. Případně jim jde jenom o kšeft nebo o to být vidět. ..."
Od státníka bych očekával, že nebudou nadávat svým spoluobčanům jakoby to byli zločinci. Že nebude osočovat ty, kdož ztrácí svou živnost, svou obživu, slovy "jim jde jenom o kšeft". Od státníka bych očekával, že nebude panicky křičet jako Gréta v OSN a provokovat nenávist ke skupině lidí, která chce provozovat svá lidská práva, svobodu shromažďovací, svobodu slova, svobodu pohybu.

Bohužel si přisadil i prezident Zeman, neuvědomujíc si, že koronavirus není tetanus a k nakažení jsou potřeba dva: nakažující a nakažovaný. Podle Zemana pandemie skončí, až ‚lehce dementní skupina‘ odmítající očkování změní názor. Cituji prezidenta Zemana z jednoho nedělního pořadu televize CNN Prima News: „A já věřím, že ta lehce dementní skupina, která to nechce, změní svůj názor.“

Toto také nejsou slova státníka. Miloš Zeman, ať již úmyslně či neúmyslně, přilévá olej do ohně v dnešní již tak polarizované době. Než vyřkne dehonestující slova, pan prezident i pan premiér by si měli uvědomit, že polarizace ve společnosti je obrovská. Existuje spousta lidí, kteří přišli o zdroj obživy kvůli vládním pandemickým restrikcím.

Ale prezident Zeman se nad sebou nezamyslel a ta slova ještě vygradoval. Prohlásil: „Tyto demonstranty, antirouškaře, antiočkovače a další jsem nedávno veřejně označil za lehce dementní. … Koneckonců i demonstrace … byly velmi málo početné. A co hůř, neměly žádnou kulturní úroveň. Viděl jsem tam v podstatě hysterické stádo. Nic víc.“
Tedy příslušníci menšiny jsou dle údajného státníka Zemana, který již zřejmě ztratil veškerou rozlišovací schopnost, šmahem všichni nejen „dementní“, ale i „hysterické stádo“.

Prezident Zeman se vyjadřuje jako Pandrhola. Od státníka bych očekával něco zcela jiného. Mohl by si všimnout, že existují dvě velké skupiny lidí, které mají zásadně odlišné, až nesmiřitelné, názory na přístup vlády k pandemii. Prohlášení o demenci či o "kšeftech" či o hysterickém stádu růst početnosti těchto skupin ještě zásadně urychlí. Následkem může být i to, že z menšiny se stane většina.

Zeman a Babiš zůstávají i po roce s koronavirem politiky. Ale pro mne jsou od nynějška i nestátníky.