Velice křupanské

Bezhraniční ministr nám vzkázal před necelým týdnem, že jsme bezectní šmelináři. Pan ministr to naznačil v rozhovoru pro Lidové noviny na téma prodeje komunistických vil na Orlické přehradě firmě Orlík, v níž v minulosti figuroval i pan Mrázek (Schwarzenberg: Stát se zřejmě málo stydí).

Přináším z rozhovoru úryvek:

LN: Stát prodává domy na vašich pozemcích lidem s vazbou na Miroslava Provoda. Co jste na to říkal?
Schwarzenberg: Já to opravdu netušil. Nevím o tom, že to stát prodává těmto lidem. Stát se asi málo stydí, jak vidím.

LN: Takže podle vás není správné, že nemovitosti od státu koupí tito lidé?
Schwarzenberg: Je to velice české.

LN: Jak to myslíte?
Schwarzenberg: Že nás vůbec nezajímá, odkud prachy jsou, hlavně že jsou. Jak vidím, já mám zřejmě ještě nějaké blbé zábrany.

---
Nemohu si pomoci, ale neubráním se dojmu, že je to od pana ministra velice křupanské. Nevadí mi jeho postoj ke zmíněné firmě. Ke psaní tohoto článku mne nepřivedlo ani to, že vyčítá velmi selektivně: státu ano, Václavu Havlovi ne (viz kauza prodeje Havlovy půlky Lucerny Junkovu Chemapolu v r. 1997). Pomiňme i to, že na rozdíl od Václava Havla neměl úřad rozhodující o prodeji u Orlické přehrady možnost rozhodnout jinak: zřejmě je vázán zákonem, aby prodal nejvyšší nabídce. To exprezident Havel jako soukromý vlastník jistě nebyl.

A dokonce není hlavním předmětem mé kritiky ani srovnání s jiným, tentokrát barterovým obchodem s nemoviostmi, který na návrh ministra Schwarzenberga schválila vláda: převedení Lobkovického paláce na Malé Straně Německu výměnou za nezastavěný pozemek v Berlíně. Jedná se o druhý extrém nakládání s majetkem: nabyvatel státního majetku je seriózní, ale neočekávám, že ta protihodnota (tj. pozemek v Berlíně) ponese gigantické výnosy. Jedině snad kdyby na něm ministr Schwarzenberg postavil fotovoltaické panely.

Co mi však velmi vadí je to, že ministr České republiky evidentně Čechy pohrdá. To podle předposlední odpovědi a předposlední věty.

A podle poslední své věty se on sám subjektivně cítí velice nečeský. Rozhodně nezapadá do svého vykonstruovaného "českého" schématu. Takový člověk nemůže dělat ministra zahraničí České republiky. Na druhou stranu nám může v pohodě dělat ministra bezhraniční.

Současný bezhraniční ministr bezhraničí obvykle neříká mnoho podstatného, i když prostor v médiích jakoby měl propachtován. Když něco poví, je to buď roztomilé tlachání o přecházení z jedné budovy do druhé při veledůležitém mítingu, z jehož vlastního průběhu se od něj nic nedozvíme, ale je obvykle spojené s nahrávkou pana redaktora na nějaký žertovný smeč, nebo urážka lidu, který ho do významné funkce vyzdvihl.

Bezhraniční ministr samozřejmě nerespektuje žádné limity. Před pár týdny klidně řekl s aristokratickou noblesou o českém "plebsu" toto (Instinkt, 23. 6. 2011, Rubrika: Bez obalu, str. 64):

Reportér: V zahraničí si často neodpustíte ty své ironické poznámky. Při příležitosti cesty plyšového Krtečka na palubě raketoplánu Endeavour do vesmíru jste prohlásil, že místo lva bychom ve státním znaku měli mít právě jeho, „od přírody totiž dělá tunely“.
Schwarzenberg: Náš státní znak bych opravdu rád změnil. Že bychom byli nějaké lví povahy, to jsem prozatím nezjistil. Krteček je ale nesmírně oblíbený. Letěl za nás do vesmíru. Je všude ve světě známý a je to jediné zvíře, které pánbůh stvořil, aby dělalo tunely. To je opravdu pravý odznak české země. A místo té moravské orlice v šachovnici – mistři v šachu nejsme a orlí nadhled také nemáme – bych tam dal další oblíbenou českou figurku, kterou všichni známe z našich filmových pohádek – sojku práskačku. Krteček a sojka práskačka – takový by měl být pravý znak České republiky.

Proč se nám pan bezhraniční ministr s aristokratickou přezíravostí snaží srazit sebevědomí, které po pádu komunismu jako celek jen velmi pozvolna nabýváme?

Odpověď je jasná: jde o snahu vyvolat u mnohých dojem, že jejich spoluobčané jsou bezectní pobertové, donašeči, šmelináři či Jidášové, že se máme ještě hodně co učit té správné kultuře a že si nezasloužíme vládnout si sami. A když si neumíme vládnout sami, kdože by nám to měl tedy vládnout? No přece eurofederalisté z Bruselu. Dříve či později to nám, ubožákům, musí přeci dojít. A radši dříve, než později, proto je tady pan ministr bezhraničí, aby svými modrozelenými bonmoty přetavil naše sebevědomí do sebemrskačství a nakonec do bezvědomí.

Nic více, nic méně. Zkoušel jsem najít, zdali pan ministr něco nad rámec bonmotů sepsal, něco zásadního odpřednášel nebo alespoň dodal nějaké myšlence někoho druhého trochu šlechtické noblesy. Ale nenašel jsem téměř nic. Na stránce poslance je toho v současnosti žalostně málo. Na ideových konferencích zásadní projevy nepronáší, články nepíše, prakticky nic argumentačně neobhajuje. Když s někým nesouhlasí, pak prostě nesouhlasí a argumenty již nejsou nutné. Servilní redaktoři se ho obvykle dále neptají.

Má to samozřejmě své výhody. Když žádný názor zřetelně nevysloví, pak ho ani nemusí obhajovat. Tím pádem ho může měnit podle potřeby jako politickou stranu. Jak amorfní.

A když už se někdy "urve ze řetězu" a nějaký zahraničněpolitický názor vysloví, jako v případě Sarkozyho a Romů, nebo války v Libyi, pak na něj stačí po francouzsku zadupat a on rychle vycouvá. Pokud si nedokáže stát za svým názorem, jak se na něj pak lze spolehnout, že bude hájit zájmy ČR v případě, když bude pod zahraničním tlakem?

Jedno je jisté: bezhraniční ministr bezhraničí by rozhodně neměl tvořit koncept zahraniční politiky České republiky.