Kolektivní manželství z nerozumu

Mám rád své přátele. Ale právě proto s nimi nesdílím dluhy. Kdybychom je sdíleli, asi bychom již nebyli přáteli. Věčně bychom se hádali, kolik kdo má splácet, jaký klíč zvolit (podle výkonnosti? podle spotřeby? podle počtu dětí?). Neobešlo by se to bez společného účtu a tahanic o příspěvky do něj a výběry z něj. Při některých konstelacích by si jedni mysleli, že jsou ostatními sdíráni z kůže, při jiných by druzí otevřeně hovořili o černém pasažérství těch prvních.

Přátelství by rozhodně utrpělo nezacelitelné jizvy. Pro udržení schopnosti splácet společné dluhy by pak bylo třeba vstoupit do jiného svazku, než je přátelství. Zřejmě do jakéhosi kolektivního manželství z nerozumu, kterému by nějaká (pochybuji, že demokraticky zvolená) hlava "rodiny" šéfovala. To by bylo drženo pohromadě právě těmi společnými dluhy, jak už to tak někdy bývá i u normálních manželství.

A právě toto aktuálně hrozí v eurozóně. Jsou zde již zcela jasné signály, že se chystá zavedení eurodluhopisů. Tedy abychom byli přesnější (neboť jistý druh krizových eurobondů vydáváný EFSF pro naplnění záchranné pokladny již existuje): převedení dluhopisů jednotlivých států do eurodluhopisů a jejich převzetí eurozónou (v horším případě EU) jako celkem.

Německo se sice ústy svých představitelů takovýmto návrhům naoko brání (a nevidí v tom to správné aktuální řešení současné dluhové krize), ale otevřeně o jejich vzniku hovoří a je podporují někteří přední němečtí ekonomové (Wolfgang Münchau - Raus aus den Schulden mit Eurobonds).

---

Není nic nového na větě, že "EU stojí kvůli dluhové krizi na rozcestí". Stojí však za to analyzovat si její obsah.

Teoreticky může v brzké době dojít k rozpadu eurozóny či k jejímu podstatnému zmenšení, což by bylo dlouhodobě nejlepší řešení pro naprostou většinu obyvatel. Ale je to řešení nejméně pravděpodobné, neboť by to od představitelů EU znamenalo přiznání chyby. Měřítkem u těchto představitelů není logika či ekonomická výhodnost, ale jsou jím supervelmocenské ambice a proto za žádnou cenu nechtějí říci: "vytvoření eurozóny v takovém rozsahu byla od nás kolosální blbost". Tudíž nemůže být řeč o návratu na předchozí rozcestí (Merkel: Countries will not be kicked out of eurozone). Řeč z hlediska eurofederalistů může být pouze o tom, jaké oběti jsou nutné k pokračování v nastoupeném kurzu, kdo to zaplatí, případě na jaké sádrové trpaslíky svést neúspěchy a akutní nedostatek sádry. Jedním z prvních obětních trpaslíků může být třeba šéf ECB Trichet.

Pokud tedy návrat do doby předeurozónové vyloučíme jako nepravděpodobný, pak jsou na eurostole dvě "cesty" jak z dluhové krize:
1. Jasně eurofederalistická - zespolečenštění státních dluhů na evropské úrovni - tj. eurobondy čili eurodluhopisy.
2. Zřetelně eurofederalistická - vznik fiskální kontroly a hospodářské vlády EU.

Německo chce jít tou druhou cestou vynucování rozpočtové kázně jednotlivých států (Germany to propose unelected 'stability council' for EU). I když by to nevedlo k okamžitému zavedení dluhové agentury EU, k užšímu právnímu svázání států v EU by to samozřejmě vedlo. Kontrola rozpočtů a hospodářské politiky států z úrovně EU by fakticky znamenala naprostou podřízenost.

Jižnější státy naopak preferují tu cestu první, tj. co nejrychlejší zavedení eurobondů, téměř bez ohledu na stupeň koordinace hospodářské a rozpočtové politiky zemí eurozóny.

Protože z minulosti víme, že ať se stane co se stane, EU utáhne šrouby (eurooficiálové jsou mistři v transformování špatných zpráv - nyní té o dluhové krizi - ve svůj prospěch), tak předpovídám, že budou nakonec realizovány obě varianty. Jen je otázka v jakém pořadí. Je však třeba otevřeně přiznat, že pokud má eurozóna alespoň trochu fungovat, pak ty dvě cesty asi oddělit nelze. Toho si je samozřejmě vědomo i Německo, jen se snaží minimalizovat své ztráty z případných společných dluhů. A to tím způsobem, že chce napřed (nebo alespoň paralelně) zavést evropskou hospodářskou vládu a fiskální kontrolu pod svou taktovkou a teprve potom umožnit vznik eurodluhopisů.

Začátek té první cesty bude, až začne ESFS nakupovat dluhopisy zadlužených států v rámci tzv. "eurovalu". A po transformaci na ESM v roce 2013, se již bude zcela otevřeně hovořit o vzniku společných eurodluhopisů jako o hotové věci. Nejen na záchranu krachujících států, ale obecně na financování nových výdajů EU či v té době již zcela nesuveréních států.

Zároveň půjde EU německou cestou: bude protlačena kontrola rozpočtů a hospodářská vláda (Merkel and Sarkozy plan 'true economic government'), což opět posílí nesuverenitu států, majících euro či připojených k tzv. "paktu pro euro plus".

Ohledně speciálního případu Řecka jsou dvě možnosti. Může být permanentně napojeno na severní kapačku s neustálým omíláním zaříkavací formule "solidarita". Spíš si však myslím, že se eurofederalisté mezi sebou dohodnou, že je třeba Řecko použít jako exemplární negativní příklad. A to k demonstrování nutnosti evropské hospodářské vlády a kontroly rozpočtů z úrovně EU. A nutnosti eurobondů. Pak by pomoc Řecku (snad kromě té bláznivé a ještě bláznivější) již nebyla žádoucí. V tom případě bude kapačka odňata, Řecko z eurozóny vypoklonkováno a nechají ho skomírat všem pěkně na očích tak dlouho, dokud všichni ostatní nepochopí, že hospodářská vláda eurozóny je prostě nutností.

Takže se mohou v eurozóně "těšit" na vznik kolektivního manželství z nerozumu. Nevím, jak takovýto experiment bude fungovat. Obávám se však, že i pokud ano, pak v něm nebudou jednotliví členové příliš šťastni.

Připomeňme si, že vstup do dluhové unie s hospodářskou vládou a fiskální kontrolou z Bruselu jsme v referendu neodsouhlasili. Pro Českou republiku je důležité vymoci si optout z přijetí eura a toho kolektivního manželství z nerozumu se neúčastnit.

Mám rád své přátele. I proto, že s nimi nemám společné dluhy.

Kolektivní manželství z nerozumu.
=======
Mám rád své přátele. Ale právě proto s nimi nesdílím společně dluhy.
Kdybychom je sdíleli, asi bychom již nebyli přáteli. Věčně bychom se hádali, kolik kdo má
splácet, jaký klíč zvolit (od kusu?, podle příjmu? podle spotřeby?). Neobešlo by se to bez
společného účtu a tahanic o příspěvky do něj a výběry z něj. Při některých konstelacích by
si jedni mysleli, že jsou ostatními sdíráni z kůže, při jiných by druzí otevřeně hovořili o
černém pasažérství těch prvních.
Přátelství by rozhodně utrpělo nezacelitelné jizvy. Pro udržení schopnosti splácet společné
dluhy by pak bylo třeba vstoupit do jiného svazku, než je přátelství. Zřejmě do jakéhosi
kolektivního manželství z nerozumu, kterému by nějaká (pochybuji, že demokraticky zvolená)
hlava "rodiny" šéfovala. To by bylo drženo pohromadě právě těmi společnými dluhy, jak už to
tak někdy bývá i u normálních manželství.
A právě toto aktuálně hrozí v eurozóně. Jsou zde již zcela jasné signály, že se chystá
zavedení eurodluhopisů. Tedy abychom byli přesnější (neboť jistý druh krizových eurobondů
vydáváný EFSF pro naplnění záchranné pokladny již existuje):
převedení dluhopisů jednotlivých států do eurodluhopisů a jejich převzetí eurozónou (v
horším případě EU) jako celkem.
Německo se sice ústy svých představitelů takovýmto návrhům naoko brání (a nevidí v tom to
správné aktuální řešení současné dluhové krize), ale otevřeně o jejich vzniku hovoří a je
podporují někteří přední němečtí ekonomové (W. Muenchnau, FTD,
10.08.2011, 11:00
Wolfgang Münchau - Raus aus den Schulden mit Eurobonds
http://www.ftd.de/politik/international/:kolumne-wolfgang-muenchau-raus-aus-den-schulden-
mit-eurobonds/60089347.html
Není nic nového na větě, že "EU stojí kvůli dluhové krizi na rozcestí". Stojí však za to
analyzovat si její obsah.
Teoreticky může v brzké době dojít k rozpadu eurozóny či k jejímu podstatnému zmenšení, což
by bylo dlouhodobě nejlepší řešení pro naprostou většinu obyvatel. Ale je to řešení nejméně
pravděpodobné, neboť by to od představitelů EU znamenalo přiznání chyby. Měřítkem u těchto
představitelů není logika či ekonomická výhodnost, ale jsou jím velmocenské ambice a proto
za žádnou cenu nechtějí říci "vytvoření eurozóny v takovém rozsahu byla od nás kolosální
blbost". Tudíž nemůže být řeč o návratu na předchozí rozcestí (Merkelová: dominový efekt).
http://euobserver.com/19/113535
Merkel: Countries will not be kicked out of eurozone
06.09.11
Řeč z hlediska eurofederalistů může být pouze o tom
(agitační článek FTD z 5.9.2011
Europas großer Wurf
http://www.ftd.de/politik/europa/:schuldenkrise-europas-grosser-wurf/60099938.html
)
, jaké oběti jsou nutné k pokračování v nastoupeném kurzu, kdo to zaplatí, případě na jaké
sádrové trpaslíky svést neúspěchy a akutní nedostatek sádry (link blog GIPS).
Pokud tedy návrat do doby předeurozónové vyloučíme jako nepravděpodobný, pak jsou na
eurostole dvě "cesty" jak z dluhové krize:
1. Otevřeně eurofederalistická - zespolečenštění státních dluhů na evropské úrovni - tj.
eurobondy čili eurodluhopisy.
2. Zřetelně eurofederalistická - vznik fiskální kontroly a hospodářské vlády EU.
Německo chce jít tou druhou cestou vynucování rozpočtové kázně jednotlivých států (Philip
Roesler - link euobserver; Schauble, Merkel).
http://euobserver.com/19/113251
Germany to propose unelected 'stability council' for EU, 10.08.11
I když by to nevedlo k okamžitému zavedení dluhové agentury EU, k užšímu právnímu svázání
států v EU by to samozřejmě vedlo. Kontrola rozpočtů a hospodářské politiky států z úrovně
EU by fakticky znamenala naprostou podřízenost.
Jižnější státy naopak preferují tu cestu první, tj. co nejrychlejší zavedení eurobondů,
http://blogs.ft.com/the-a-list/2011/07/20/eurobonds-are-the-only-answer-to-europes-crisis
téměř bez ohledu na stupeň koordinace hospodářské a rozpočtové politiky zemí eurozóny.
Protože z minulosti víme, že ať se stane co se stane, EU utáhne šrouby - link "Oda na
Euroradost" - (eurooficiálové jsou mistři v transformování špatných zpráv ve svůj prospěch),
tak předpovídám, že budou nakonec realizovány obě varianty. Jen je otázka v jakém pořadí. Je
však třeba otevřeně přiznat, že pokud má eurozóna alespoň trochu fungovat, pak ty dvě cesty
oddělit nelze. Toho si je samozřejmě vědomo i Německo, jen se snaží minimalizovat své ztráty
z případných společných dluhů. A to tím způsobem, že chce napřed (nebo alespoň paralelně)
zavést evropskou hospodářskou vládu a fiskální kontrolu pod svou taktovkou a teprve potom
umožnit vznik eurodluhopisů.
Začátek té první cesty bude, až začne ESFS nakupovat dluhopisy zadlužených států v rámci
tzv. "eurovalu". A po transformaci na ESM v roce 2013, se již bude zcela otevřeně hovořit o
vzniku společných eurodluhopisů jako o hotové věci. Nejen na záchranu krachujících států,
ale obecně na financování nových výdajů EU či v té době již zcela nesuveréních států.
Zároveň půjde EU německou cestou: bude protlačena kontrola rozpočtů a hospodářská vláda
http://euobserver.com/19/113327
Merkel and Sarkozy plan 'true economic government'
17.08.11
, což opět posílí nesuverenitu států, majících euro či připojených k tzv. paktu pro euro
plus (zkontrolovat název).
Ohledně speciálního případu Řecka jsou dvě možnosti. Může být permanentně napojeno na
severní kapačku s neustálým omíláním zaříkavací formule "solidarita". Spíš si však myslím,
že se eurofederalisté mezi sebou dohodnou, že je třeba Řecko použít jako exemplární
negativní příklad. A to k demonstrování nutnosti evropské hospodářské vlády a kontroly
rozpočtů z úrovně EU. A nutnosti eurobondů. Pak by pomoc Řecku (snad kromě té bláznivé
http://byznys.lidovky.cz/recko-chce-bohatnout-na-solarni-energii-pro-nemce-fb3-/firmy-
trhy.asp?c=A110905_170726_firmy-trhy_nev
a ještě bláznivější
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-evropske-unie/oettinger-na-pomoc-recku-poslete-duchodce/
) již nebyla žádoucí. V tom případě bude kapačka odňata
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-evropske-unie/situace-v-recku-je-vazna-potvrdil-schauble/
, Řecko z eurozóny vypoklonkováno
http://euobserver.com/19/113552
Netherlands: Indebted states must be made ‘wards’ of the commission or leave euro, 07.09.11
@ 17:37, By Leigh Phillips
a nechají ho skomírat všem pěkně na očích tak dlouho, dokud nebude prosazena hospodářská
vláda eurozóny.
Takže se můžeme v eurozóně "těšit" na vznik kolektivního manželství z nerozumu. Nevím, jak
takovýto experiment bude fungovat. Obávám se však, že i pokud ano, pak v něm nebudou
jednotliví členové příliš šťastni.
Připomeňme si, že vstup do dluhové unie s hospodářskou vládou a fiskální kontrolou z Bruselu
jsme v referendu neodsouhlasili. Pro Českou republiku je důležité vymoci si optout z přijetí
eura a toho kolektivního manželství z nerozumu se neúčastnit.
Mám rád své přátele. Protože s nimi nesdílím společně dluhy.