Brzdná dráha nesmyslu

Uvádí se, že ročně v Praze zahynou pod tramvají tři lidé a asi padesát je jich při střetu s tramvají těžce zraněno. Jsem přesvědčen, že značnou část té statistiky má na svědomí výjimka pro tramvaje na přechodu pro chodce - zebře. Když se zaváděla obecná přednost chodců na zebře (velmi nevhodným způsobem, ale to je téma na samostatný článek), tak Dopravní podnik hl.m. Prahy si vymohl (a zákonodárci to schválili), že tramvaje mají na zebře vždy přednost. Ročně tato výjimka stojí několik lidí život či těžké zranění.

Pražský dopravní podnik si vymohl výjimku na zebře i pomocí srovnávání tramvaje s vlakem. A to i když tyto dva dopravní prostředky jezdí úplně v jiných podmínkách.

Někdo by mohl argumentovat, že i v Německu mají tramvaje na přechodu (zebře) přednost. Nicméně by tím srovnával nesrovnatelné. Například v Berlíně je zeber neskonale méně a nepamatuji se, že bych tam narazil na nějakou jdoucí přes tramvajové koleje. To nevylučuje, že takové někde existují, ale je jich ve srovnání s Prahou určitě řádově méně.

Někdy (ale ne vždy) jsou v Praze zebry přes tramvajové koleje vybaveny v nástupním prostoru pro chodce žlutým, více či méně vygumovaným nápisem „POZOR TRAM!“. Tím si správa komunikací a dopravní podnik zřejmě myslí, že je vše vyřešeno. Mohu je i zákonodárce ubezpečit, že ani zdaleka není.

Podle dostupných údajů je jedním z nejnebezpečnějších úseků v Praze z hlediska střetu chodce s tramvají úsek Hellichova – Újezd. Není se co divit. Tato turisticky zajímavá oblast je plná cizinců, kteří neznají pražské pravidlo, že „tramvaj má na přechodu vždy přednost“. Vidí zebru a jdou, jisti si zebrovým dopravním značením (používaným v celé Evropě, možná dokonce celosvětově), mnohdy se ani nerozhlédnou natož aby se podívali dolů pod nohy, kde je nápis „POZOR TRAM!“. Samozřejmě, že se turisté radši kochají krásami Prahy a ty pod nohami na dláždění neleží. I kdyby nápis zahlédli, ne každý Holanďan či Japonec rozumí slovu „Pozor“.

Pražská tramvajovo-zebrová výjimka by měla dělat vrásky nejen cizincům, ale i místním. Přinejmenším proto, že pohled na jakéhokoliv člověka, tedy i turistu drceného tramvají není pěkný. Ale i proto, že cizinec, který zde přišel k úrazu, se do Prahy těžko bude chtít vydat znovu. Jistě si postěžuje i svým příbuzným a známým. Takže pražští podnikatelé v pohostinství a ubytovacích službách přijdou po každé nehodě o několik zákazníků.

Avšak i rodilí Pražští chodci mají občas problém přehodit v mozku vmžiku výhybku ze schématu „vozovka-zebra“ na schéma „vozovka-koleje-zebra“, pokud dané místo neznají. Zvláštní kapitolou jsou pak roztěkaní školáci.

Zákony by měly být maximálně jednoduché a bez zbytečných výjimek. Když je na zebře ten nejzranitelnější účastník silničního provozu, tzn. chodec, chráněn, pak by přednost pro chodce měla být opravdu téměř absolutní (zřejmá výjimka: vozy záchranné služby - ta platí ale všeobecně, nejen pro zebru).

Řešením by bylo zrušení nesmyslné výjimky - přednosti tramvaje na přechodu pro chodce. Tramvajáci by pak před zebrami nejezdili rychlostí 50 km/hod (s brzdnou drahou 56 metrů), ale rychlostí 30 km/hod (s brzdnou drahou jen 20 metrů). A ať mi dopravní podnik netvrdí, že řidič nezná záludnosti trasy, po které každodenně jezdí a že neví, kde se na ní přechody nacházejí a kde si tedy musí dát pozor a snížit rychlost.

Na druhou stranu - některé přechody by bylo lepší zrušit, čímž pádem by i tramvaje jezdily plynuleji. Jsem toho názoru, že by bylo vhodné zrušit nejen některé, ale dokonce mnohé přechody, nejen ty přes koleje. To je téma související s výše zmíněným zavedením přednosti chodců na zebře před zhruba patnácti lety bez vytvoření technických podmínek pro takovou změnu – ... a je to na samostatný článek.