Státem placení zostuditelé státu

Znovu byla překročena kritická míra, za kterou je vhodné se ohradit proti zostuditelům státu. Poslední kapkou v poháru bylo vyjmutí ministrů a jejich náměstků z působnosti lustračního zákona, které prezident Zeman nyní téměř bez jakékoliv pozornosti, schován za mediální volavkou své obhroublé mluvy z Lán, podepsal.

Ano, ten samý Zeman, který se čílí kvůli pravděpodobnému zachování politických náměstků ve služebním zákoně, jež si prosadily politické strany. A bez mrknutí oka jak těm ministrům, tak i těm náměstkům (ať už politickým či nepolitickým) promine navždy lustrační osvědčení. Je mu jedno, jakou minulost měl ministr či náměstek? Náměstci podle něj nemohou být političtí - bývalými estébáky však zřejmě býti mohou.
Je třeba též připomenout, že až do této chvíle prezident Zeman porušoval zákon, když po kandidátovi na ministra a poté po ministrovi financí Babišovi nevyžadoval lustrační osvědčení (zřejmě podle jakéhosi paktu o neútočení). Od této chvíle je to sice právně v pořádku, ale ani ze situace před změnou zákona, ani ze situace po změně opravdu nemám radost.
Zemanova obhroublá mluva, před týdnem použitá ať již kvůli hlouposti nebo s jakýmkoliv případným skrytým rádobygeniálním záměrem (třeba právě výše zmíněným mediálně-volavkovitým, a to dvojnásobně - viz pozn. pod čarou), diskredituje tento stát. Protože ta ústa jsou prezidentská. Navíc prezident, místo aby šel dobrým příkladem, tak na celé kolo široké veřejnosti vpodstatě říká: "Já jsem sice obhroublý, ale podívejte na ostatní politiky, je to totéž". Snižuje tím vážnost státu, který reprezentuje jak on, tak ti ostatní politici, a dává občanovi další důvod státem pohrdat.
Nedosti na tom. Poslanecká sněmovna byla ve čtvrtek paralyzovaná absencemi řady poslanců a chaotickým programem (tři poslanecké schůze s různými programy byly naplánovány na jeden den). Navíc vyšlo najevo, že malá účast na zasedáních při interpelacích na předsedu vlády a ministry je obecně běžná. Tedy že z toho hlediska se nic zvláštního nestalo. Je-li tomu opravdu tak, pak jsou dvě možnosti: buď jsou otázky kladené v interpelacích naprosté hlouposti a nemá cenu vyslechnou ani je, ani odpovědi na ně. Nebo to nejsou hlouposti, ale pak by si je páni poslanci měli vyslechnout a ještě bedlivěji by si měli vyslechnout odpovědi na ně. Nedovedu si moc představit poloprázdné lavice např. v britském parlamentu ve chvíli, když je interpelován premiér. Každopádně občané určitě vnímají neuvěřitelné množství absencí v Poslanecké sněmovně velmi negativně a mnozí páni poslanci - jak ze starých tak i z nových politických stran, vládní či opoziční - tedy také značně přispívají k diskreditaci státu.
Ani vláda nevychází úplně čistá z posledních dnů a týdnů. Z jí navrhované legislativy, která opět způsobí nárůst byrokracie, jmenujme například navrhovanou novelou zákona o DPH. Ta požaduje každoměsíční hlášení o tržbách pro plátce této daně. Tím zatěžuje zejména malé podnikatele další povinností, což určitě nepřispěje k tomu, aby tito měli stát rádi.
Ale i v oblasti zahraniční politiky se vláda nijak nevyznamenala. Stát se nezastal svých občanů proti cizí moci v  případu bezdůvodně zadržovaných sourozenců Michalákových v Norsku. Vláda tím rezignuje na jednu ze základních funkcí státu - možná v domění, že to za stát bude řešit někdo jiný, snad EU nebo třeba postižený občan sám. Sám proti cizí státní moci... Je to pokračování zahraniční politiky ignorace k osobám blízkým našemu státu, buď občanům nebo těm, kteří pro něj v minulosti mnoho udělali. Připomeňme, že většina vojáků v československém armádním sboru na východní frontě II. světové války byli Češi z Volyně. Ministr zahraničí Zaorálek tuto skutečnost opakovaně ignoruje, když žádostem jejich potomků nevychází vstříct. Dělá to snad kvůli nějakým "vyšším zájmům"? Snad aby neurazil ukrajinskou vládu? Touto nečinností však diskredituje stát v očích svých občanů.
Prezident, vláda i poslanci jako zástupci státu zostuzují tento v očích občanů. Je dost dobře možné, že až míra diskreditace dosáhne jisté hranice, začnou občané hromadně volat po revoluční změně (která však může skončit rozkladem, viz příklad Ukrajiny) nebo po tom, aby jim vládl někdo odjinud. O to možná primárně někomu jde.
---
Pozn. pod čarou: Zeman pohaněl sám sebe, což mu u jeho elektorátu moc neuškodí. Zároveň ale média chtě  (ta Babišova) nechtě (ta ostatní) pohaněla i jeho odpůrce (zejména z TOP09), což jim u jejich voličstva uškodí značně. A navíc: pozornost je odpoutána od skutečných událostí, jako je třeba právě podpis prezidenta pod vynětí ministrů a jejich náměstků z lustračního zákona (za normálních okolností by se média široce rozepisovala o tom, že v pozadí byl problém "Bureš").