Nevím jak v Německu. Vím však jak ve Francii:  k a ž d á   křižovatka je přechodem. S předností chodce (dle chování řidičů zřejmě absolutní). A bez zebry. Takže z leteckého pohledu "kde nic, ti nic".   Když jsem byl kdysi dávno poprvé v Francii (a o přednosti chodců ještě ani neslyšel), šla manželka (jak jinak) do obchodu v rohovém objektu. Takže jsem "coural" kolem. Na rohu! Nějakou dobu mně trvalo, než jsem pochopil, že ta auta nestaví kvůli křižovatce, ale kvůli mně. Co kdybych chtěl přejít!!   A zebru byste  opravdu nikde nenašel.

   PS: Nejvíce jsem byl fascinován faktem, že žádný z řidičů stojících aut na mne nedělal žádné posunky, přestože jsem se (neznalý) musel chovat hodně přiblble.

Je to ještě horší, řidič už přechody skoro nevnímá, protože jsou každých pár stovek metrů, jenže ani chodci je nevnímají a padají pod auta jak zralé hrušky mezi těmi přechody. Chodci si vlivem té propagandy jaká mají práva zvykli, že by vlastně auto mělo zastavit na desetníku vždy. Potíž je, že auto nemůže zastavit, s tramvají, autobusem nebo náklaďákem je situace ještě horší.

A největší zvrhlost jsou přechody pro chodce na výjezdech z kruhových objezdů, to musel vymyslet opravdový šílenec.

Stalo se mně asi před třemi týdny. Přecházel jsem ulici (dvouproudá, středně frekventovaná). Vlastní křižovatka byla po mé levé ruce. Zastavil jsem se na kraji přechodu, rozhlédl se. Pustil auto, které v té době bylo v křižovatce. Auto za tímto první zpomalilo (skoro jsem měl dojem, že bude bez blinkru zahýbat). I vstoupil jsem do středu přechodu a rozhlédl se vpravo. Pustil opět jedno auto (ač bylo ve vzdálenosti, ze které mne přednost mohlo dát), přesvědčil se, že další zpomaluje a chtěl dokončit přechod. Klika, že jsem vykročil svižně (snažím se nepřekážet). To auto zleva, které před x vteřinami zpomalilo s námahou zastavilo za mou prdelí. Zpozdit se o čtvrt vteřiny, ustřelilo by mi jí. Řidička vztekle sekla telefonem, zůstala sedět a o můj zdravotní stav se nehodlala zajímat. Když jsem se vyřval prohlášeními o krávě, dokončil jsem přechod. Ač jsem ostatní řidiče samozřejmě zdržoval, všichni na mne přátelsky kývali.

   Proč to píši? Abych Vás mohl ubezpečit, že ta telefonující 'taky řidička' určitě ještě dnes vykládá, jak jí ten blbý dědek skočil přímo od kola. (Realita: odhadem mne mohla již přímo na přechodu mohla vidět po dobu minimálně tří vteřin, spíše déle. Prostě bezpečněji již přecházet opravdu nešlo.)

   To jen k pohádkám o chodcích, masově skákajících pod kola nebohých řidičů.

   PS1: Před tramvají chodec přednost nemá.

   PS2: Netvrdím, že chodec nikdy není nepozorný. To můžeme být každý. Jenže častěji je problém se "spěchajícím" řidičem.

  PS3:  Jsem nejen chodce, ale i řidičem, nevidím tedy situaci jednostranně.

karma

" Babičko,po přechodu,po přechodu "

Ano mladý muži,dávno dávno.