Pne Strunzi, nechci s Vámi polemizovat v celé šíři textu, ale jen s tím, jak píšete o tom, že lidé nechtějí přijmout riziko předčasné smrti.

Měl jsem obdobný názor, že člověk toto riziko musí vědomě nést, ovšem jen do okamžiku, kdy ne riziko předčasné smrti, ale přímo se má smrt stala podle prognózy lékařů v řádech měsíců zcela reálná.

Mohu Vám sdělit, že v tom okamžiku jsem tak začal lpět na životě, že za vidinu prodloužení doby dožití, byť i jen o rok, bych dal cokoliv. A možná ta velká touha žít a vypuzení myšlenky na předčasnou smrt z podvědomí, mi dopomohlo k tomu, že ještě teď žiji, ač se to zdálo před několika lety zpět, statisticky nepravděpodobné.

PS. Jsem velmi svobodomyslný člověk, ale jsem připraven nosit respirátor, či jiný účinný preventivní prostředek, ještě hodně dlouho. V tom totiž žádné omezení své svobody, na rozdíl od nesmyslného zákazu pobytu v přírodě mimo obec s trvalým bydlištěm, neshledávám.