Přeposlanci

Na Malé straně v Praze zasedá zvláštní parta dobře oděných lidí. Debatují, tváří se vážně, až starostlivě, že jako tady o všem rozhodují a co práce s tím mají, aby vše řádně posoudili podle svého svědomí, jak ostatně také přísahali na ústavu. Pak k nim ale například přijde jeden z nich, který zároveň stráží státní kasu a řekne: "V zásadě nám nic jiného nezbývá."

Tentokrát se jedná o novelu zákonů o pojišťovnictví, která má přinést sjednocení sazeb pojištění pro ženy a muže. Novelu si podle strážce státní kasy vynutilo rozhodnutí Soudního dvora EU, podle něhož jsou nižší pojistné sazby pro ženy v rozporu s principy rovného zacházení.

Ti zdánlivě starostliví lidé na Malé straně si říkají poslanci. Ale mohu vám prozradit malé tajemství: téměř každý z nich je pouze přeposlanec. Někteří podle vzoru „horlivec“, jiní podle vzoru „Palivec“ ("Já byl přece tak vopatrnej..."). Jen přeposílají dále to, co dostali shora.

Kdyby rozhodovali podle sebe, muselo by alespoň některé z nich napadnout: Co je EU po pojistných sazbách? Proč o nich vůbec rozhoduje? A proč o těch sazbách mají vůbec diskutovat poslanci jakéhokoliv parlamentu? To je přece věc podnikatelského rozhodnutí privátních pojišťoven!

Ale oni ne, vážení přeposlanci. Oni to prostě přepošlou níže tak, jak jim to unijní vrchnost naservírovala. Nanejvýš k tomu někdy připojí před přeposláním poznámku: „My nic, my muzikanti.“ Jsem zvědav, kdy mi přeposlanci přepošlou zákon, že všechna piva mají mít jednotnou cenu. To budeme pít žbrundu za drahý peníz, což?

---

Přeposlanci bohužel na rozdíl od poslanců konají krátkozrace, někdy dokonce slepě. Poslanci by zvažovali i dlouhodobé dopady přijímaných rozhodnutí. Přeposlanci všakl ne, vždyť jenom přeposílají, tak co si lámat hlavu, že? Krásně je tento rys přeposlanectví vidět na energetických nařízeních EU. Vynechme z agendy žárovky a fotovoltaiku, o kterýchžto tématech byly již napsány stohy článků. Podívejme se na jiné dlouhodobé energetické buzerace.

Je to rok, co jsem odhadoval zastavení programu podpory biopaliv v EU na 3 - 7 let (tj. konec v r. 2014 -2017). Po roce, kdy si příslušní eurokomisaři lámali hlavu, co dělat se zprávou o zjevné nesmyslnosti pěstování paliv na poli (pozn.: nesmyslně si ji nechali vypracovat až dávno po spuštění programu podpory biopaliv), se konečně rozhoupali a konají (EU omezí používání biopaliv, nejsou prý tak ekologicky šetrná). Ovšem z jejich vyjádření je zřetelně vidět, že skutečnost je daleko horší než můj odhad. Zastavení podpory a vystoupení zúčastněných z uměle vytvořeného byznysu s biopalivy má podle eurokomisařů pro energii a pro klima, Günthera Oettingera a Connie Hedegaard, nastat až v r. 2020! Inu, příliš mnoho příliš vlivných lidí s enormními ekonomickými zájmy už je na palubě. A ti chtějí návratnost svých investic, i když do nerentabilních oborů. Díky přeposlancům i u nás.

To se tedy přeposlancům nepovedlo. Bohužel ignorovali zjevnou setrvačnost nesmyslných nařízení EU a implementovali a implementovali a implementovali.

---

Dalším čerstvým příkladem je nedávná implementace nařízení Evropské komise, že majitelé musí domy označit energetickými štítky. Ministr průmyslu Martin Kuba varoval za předkladatele Sněmovnu, že pokud zákon nepřijme, bude ČR hrozit pokuta od Evropského soudního dvora až 530.000 korun denně. Kuba přeposlance ujišťoval, že kromě jednoho přídavku " ... se jedná pouze o implementaci evropské směrnice". Přeloženo z unijní češtiny do normálního jazyka to znamená: "Podepsali jsme EU bianco šek, že přijmeme každý její nesmysl, takže se, vážení přeposlanci, nevzpěčujte, jinak na vás budu muset před veřejností svést, že kvůli vám platí 530.000 korun denně na pokutách".

A přeposlanci vládních stran již ztratili zrak a sluch a selhal jim i hmat. Ti, kterým ještě možná nezakrněl čich na nesmysly už nemají chuť se s ujetým nařízením popasovat. Jinak by nemohli schválit, a to opakovaně, proti vetu prezidenta, povinnost označit domy energetickými štítky a mnoho dalších drahých šikan občanů. Přeposlanci nepřemýšlí o tom, že zvrácení takových rozhodnutí není možné obratem. Takováto nařízení zde budou nejméně do konce životnosti doktríny člověkem způsobeného globálního oteplování. Nejméně.

---

Je třeba dodat, že na poli energetické buzerace se chystá další přitvrzení: Evropský parlament před několika dny schválil nařízení, které bude majitele nově postavených budov nutit k něčemu, co předkladatel regulace nazývá "úspory energie" (EP schválil nařízení, které státy donutí k úsporám energie). Nařízení rozšiřuje starší rozhodnutí Evropské komise, že do konce roku 2018 musí v rámci unie všechny nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné správy mít téměř nulovou spotřebu energie. Od konce roku 2020 se tomuto standardu budou muset podřídit všechny nově postavené budovy (tedy i privátní). Zatímco dosud si každý stavitel podle svého uvážení mohl říci "chci/nechci dražší zateplený dům", od roku 2020 bude platná pouze verze "Musíte zateplit a nebude to zadarmo".

Námitka, že stejně téměř všichni již zateplují takže se tou novou povinností nic reálně nezmění je lichá:  Pokud téměř všichni již zateplují a normu tedy splňují, proč je třeba něco takového vůbec nařizovat? Kvůli vykázání činnosti eurobyrokratů? Pokud norma naopak zpřísňuje požadavky na zateplení proti tomu, co je dnes běžné (spíše to bude tento případ), pak je to nová regulační povinnost zvyšující náklady pořízení bydlení.

Evropská plánovací komise socialistického soustátí je tedy opět v akci. Co na to nominálně pravicový ministr Kuba? Bude už brzy zase implementovat? Až bude norma našimi přeposlanci přeposlána lidu, tak určitě děti a vnuci svým přeposlaneckým předkům velmi pěkně poděkují za zvýšení nákladů na pořízení bydlení.

---

Dalo by se pokračovat dále, například rozborem přeposlání norem o emisních povolenkách pro energetické firmy. Ale bylo by to jen omíláním výše řečeného: přeposlanci nemyslí bohužel dlouhodobě. Někdy nemyslí dokonce ani krátkodobě, protože myšlení k solidnímu životu nepotřebují. Stačí přece - clic-clic - jednoduše přeposlat a to zvládne i cvičená opice.

Nezbývá než zopakovat, že nejlepší pro Českou republiku by bylo neúčastnit se dalších údernických soutěží typu "který stát rychleji a účinněji vysaje peníze ze svých občanů". K tomu bychom ovšem potřebovali v dalších letech ministra průmyslu, který by odmítl bezhlavě implementovat, ministra životního prostředí, který by chránil životní prostředí a nikoliv doktrínu člověkem způsobeného oteplování, dalšího prezidenta, který by nebyl zbabělý a v neposlední řadě také poslance místo přeposlanců.