Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Wehrwende!

18. 09. 2016 21:13:55
Dnes již klidně mohu napsat Wehrwende bez otazníku. Naopak s pořádným vykřičníkem. Wehrwende jsem v prosinci 2015 (Wehrwende?) nazval zásadní změnu v ozbrojených silách Evropské unie.

Protože byla a je skrytě prosazována především Německem, odvodil jsem název ze vzoru „Energiewende“, což je termín v Německu používaný pro shora nařízenou změnu energetické struktury.

---
Ale popořadě. Vezměme za slovo Angelu Merkel, která v interview pro deník Tagesspiegel v části věnované imigraci prohlásila: „Ten, kdo musí přijímat politická rozhodnutí určující směr, musí tak činit, i když polarizují, a musí zároveň stále jmenovat důvody pro tato rozhodnutí.

Nicméně pokud sama nějaké důvody pro svoji imigrační politiku uvádí, jsou tyto pouze zástupné (solidarita, humanita), a nejmenuje viditelné důvody hovořící proti rozhodnutím, která v této věci učinila (terorismus, nezaměstnanost, kriminalita, podřízení se cizí kultuře). Už vůbec nejmenuje ty reálné důvody stojící v pozadí.
Pojmenuji je za ní. Důvodem je naaranžovat vhodnou situaci a atmosféru ve společnosti pro
1) přitvrzení zákonů na úkor svobody občanů (o tom jsem psal před rokem a před týdnem)
a (dle mne zejména)
2) vytvoření silných bezpečnostních složek EU, včetně armády EU (viz článek Wehrwende?, 6.12.2015).

Toto mé tvrzení samozřejmě vyjadřuje názor, že imigrační krize nebyla náhodná, ale záměrně vyvolaná právě za účelem dosažení výše zmíněných cílů.

Proč nebyla migrační krize náhodná

Nelze samozřejmě tvrdit nic stoprocentně, neboť důkazy neexistují. Proto je třeba přiznat, že to, co píši, je spekulace. Ale existují silné indicie, že imigrační krize, která gradovala v roce 2015, byla úmyslně vyvolána. Tyto indicie jsou
1) Změna kurzu Angely Merkelové z „multikulturalismus selhal“ na „otevření hranic a pozvánky“.
2) Naprosté ignorování teroristických hrozeb.
3) Úporná „obrana“ před účinnými řešeními.
4) Přehlížení neplnění povinností při střežení hranic schengenského prostoru.
5) Pomoc nikoliv těm nejpotřebnějším.
6) Evidentní lži ohledně ekonomické prospěšnosti masové migrace.
7) Příliš pozdní zahájení jednání s výchozími státy migrantů.

Detailní vysvětlení těchto argumentů je uvedeno v rozsáhlé poznámce pod čarou A.

Každá z těchto indicií jednotlivě by nemusela znamenat, že imigrační krize byla záměrně vyvolaná. Lze s přimhouření oka věřit tomu, že jsou bezpečnostní služby neschopné. Nebo i že jsou politici hloupí. Nebo že jsou i vysoce postavení úředníci EU líní.
Ale v souhrnu tolika náhodným koincidencím najednou věřit nemohu. Všechny výše uvedené body dávají obraz úmyslu alespoň některých špiček v EU imigrační krizi a její následky vyvolat. A to i za cenu určité ztráty kreditu kancléřky Merkelové u voličů v Německu (což jí tolik nevadí, neb se pravděpodobně jedná o její poslední volební období), a Evropské komise u všech obyvatel EU (což eurokomisařům nevadí, neb jsou neodvolatelní a nedefenestrovatelní).

Určitě pro eurofederalisty, i za cenu takovýchto „obětí“, stálo za to se pustit do sociálně inženýrského projektu s názvem „masová imigrace z rizikových států“, neboť na straně zisků budou vlastní bezpečnostní a represivní síly EU. Ty umožní spuštění konečné fáze integrace do superstátu, neb prakticky již nebude pro zúčastněné cesty zpátky.

Příprava terénu pro navržení Evropské obranné unie (od prosince 2015)

Před tři čtvrtě rokem jsem to, co mělo následovat po projevení se bezpečnostních a dalších rizik masové imigrace (terorismus, zvýšená kriminalita), parodoval (v Ich formě) následovně:

.. pak přijdu jako architekt eurointegrace s myšlenkou, že je třeba společných oddílů k ochraně hranic. A také společných oddílů rychlých zásahových policejních jednotek s příslušnými pravomocemi. Protože kdo by se nebránil proti terorismu, že? Samozřejmě společně, jak je třeba neustále dokola opakovat. A pro konečné zničení držav teroristů mimo území Unie bude nakonec potřeba i společných vojenských jednotek, předně rychlého nasazení, s příslušnými pravomocemi. Prostě je potřeba těsnější společné bezpečnostní a obranné politiky, společných evropských ozbrojených sil a koneckonců společné Evropské Obranné Unie. Jinak to nejde. To je přeci navýsost jasné. Jinak ten terorizmus neporazíme, ilegální imigraci nezastavíme, běžence nezachráníme ze spárů převaděčů, své zájmy v Sýrii a ve světě neprosadíme a xenofobům nevezmeme vítr z plachet.

Co následovalo v dalších měsících? V podstatě přesně to výše popsané. Myšlenka vzniku silných ozbrojených sil EU se v posledním roce objevovala se vzrůstající intenzitou (v pozn. pod čarou B uvádím krátký přehled zpráv z daného období týkajících se ozbrojených sil EU) v korelaci s tím, jak se zvyšoval počet teroristických útoků a zatčení podezřelých z terorismu. S výjimkou doby krátce před referendem o Brexitu (viz též pozn. pod čarou C).

Ke koloritu uplynulých měsíců patřilo i to, že mne v mých úvahách z prosince 2015 (Wehrwende?) vzal za slovo komentátor významného deníku The Times Edward Lucas a 6.3.2016 navrhl zcela vážně vytvořit z tzv. uprchlíků cizineckou legii EU (Řešení migrační krize podle Times: Odeslat uprchlíky do války!):
Lucas tvrdí, že Evropa potřebuje k řešení migrační krize vytvořit Cizineckou legii, která by mohla být využita v horkých místech pro vedení bojových operací. Ta by byla zajímavá zejména pro ne-Evropany, žadatele o azyl a ekonomické migranty, protože odměnou za výborné služby by se jim udělilo občanství.

Aktuální stav

Role vlajkonoše myšlenky armády EU a startéra pokusných balonků se ujal náš premiér Sobotka. Vyzbrojen příslušným arzenálem argumentů založených na již dokonaných teroristických útocích v Evropě zřejmě dostal za úkol rozjet přípravnou propagandistickou fázi Wehrwende.

Proto si v srpnu (o prázdninách, bez mediální pozornosti) tohoto roku ČSSD schválila programový dokument, že bude prosazovat společnou bezpečnostní politiku včetně možnosti vybudovat armádu EU (15.08.2016: ČSSD si schválila programový dokument k budoucnosti EU). Bylo to nutné stihnout před srpnovou návštěvou Merkelové v Praze, která měla v podstatě jediný cíl. A tím bylo veřejné oznámení Sobotky, že je pro vytvoření armády EU. Za souhlasného přikyvování Merkelové.

Na schůzce 27 států EU v Bratislavě uplynulý pátek (16.09.2016) pak byly plány zafixovány a přijatá tzv. Bratislavská cestovní mapa (The Bratislava Roadmap) říká, že v rámci EU bude upevněna kooperace v oblasti vnější bezpečnosti a obrany. Jmenován je jasný cíl: prosincová Evropská rada rozhodne o konkrétním plánu implementace v oblasti bezpečnosti a obrany, a též jak lépe využít stávajících ustanovení Smluv, zejména co se týče kapacit.
Premiér Sobotka – tč. vlajkonoš armády EU – k tomu řekl: „Evropa musí posílit spolupráci v bezpečnostní oblasti a musí být schopná zastavit migraci, vypořádat se s teroristy a nebezpečím teroristických útoků“. Jakoby předčítal moji parodii budoucnosti z doby před tři čtvrtě rokem.

Základní unijní smlouvy umožňují velmi širokou škálu interpretací toho, jaké má být uspořádání v oblasti obrany a bezpečnosti. Článek 24 Smlouvy o Evropské unii například říká: „Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.“ To je velmi široké vymezení a s ním se toho dá vytvořit opravdu hodně. A kdyby to náhodou pro Wehrwende nestačilo? Po zkušenostech se zachraňováním zemí eurozóny jako je Řecko, Portugalsko a Irsko, kdy tzv. „bailout“ byl Smlouvami přímo zakázán, ale přesto nastal, je zřejmé, že Smlouvy budou využity až na nejzazší možný interpretační okraj, možná i za něj.

Výhled

Nacházíme se právě v poptávkové fázi, tzn. byla vyvolána poptávka po ozbrojených silách EU ze strany obyvatel EU. Vše směřuje k tom, aby na zasedání Evropské rady v březnu 2017 byly přijaty nevratné závazky v oblasti Evropské obranné unie. Bude to 60 let od podpisu Římských smluv, které založily Evropské společenství, což je jistě příležitost k pořádnému kroku v integraci kupředu. Tedy ještě před volbami v ČR, ale zejména v Německu a ve Francii.

Rozodnutí Evropské rady a vytvořené formalizované struktury jsou však jen prvním krokem, který staví vůči poptávce nabídku. Pro vytvoření vskutku adekvátní nabídky bude dále potřeba struktury ozbrojených složek naplnit skutečnými členy mužstva. A to bude druhý krok EU v nabídkové fázi.

Kde je vzít? Na takovou práci se dobře hodí mladí muži, nejlépe nekvalifikovaní a nezaměstnaní. Jakoby náhodou už v některých státech EU jsou. Zřejmě již nebudou potřeba povinné kvóty na imigranty. Místo toho budou kvóty na vojáky. Členské státy dostanou befelem dodat nějaké vojáky do Armády EU (přece se k tomu v prvním kroku zavázaly). Česká republika třeba 7541 (ne naráz, ale postupně). Protože přeci Armáda EU musí být silná, aby mohla čelit starým problémům a novým výzvám, že ano.

Pokud v tu chvíli jako občan ČR zjistíte, že se vám taková nabídka nelíbí, už svou poptávku nebudete moci stáhnout. Počty a závazky budou již v prvním kroku formalizovány v ujednáních EU.

A kde ČR vezme vojáky, kteří půjdou ze své vlastní vůle sloužit do Armády EU? Těžko naplní stav mužstva, ke kterému se nějaký současný či budoucí měkký český premiér zaváže (sama má v české armádě aktuálně 828 členů mužstva). A tak bude buď přímo dávat české občanství imigrantům výměnnou za slib, že půjdou sloužit na pár let do Armády EU, nebo zprostředkovaně zaplatí výcvik a zaopatření vojáků z jiných států, třeba Německa, aby ty za ně český kontingent naplnily. Němci to rádi udělají – naverbují jednoduše do Armády EU více nezaměstnaných mladých mužů, kteří přišli do Německa v roce 2015 z Blízkého východu a severní Afriky. Možná za to budou chtít, aby jim ČR po skončení jejich závazku dala občanství, nebo abychom jejich jednotku na svém území dislokovali. Během pár let pak může být Armáda EU naplněna do značné míry „cizineckou legií“ EU.

V této souvislosti jistě nejsou bez zajímavosti informace, že německá vláda se zabývá myšlenkami na znovuzavedení povinné vojenské služby, a že Bundeswehr bude zřejmě do svých řad moci přijímat i cizince ze zemí EU (viz též pozn. pod čarou D).

Závěr

Pokud nás unijní lídři vmanipulovali skrze imigrační krizi do situace, kdy je nutné zvýšit bezpečnostní opatření všeho druhu, pak je zvyšme. Ale nedělejme to podle jejich not. Naopak požadujme jejich odstoupení, a pokud ho nelze v systému s deficitem demokracie dosáhnout, pak se toho systému neúčastněme a vystupme (#czexit).

Není rozhodně dobré dávat Unii do rukou další, tentokrát již i mocenské, prostředky. Selhala ve všem velkém, na co sáhla: v eurokrizi, v migrační krizi, i v boji s tzv. globálním oteplováním pomocí solárních panelů a biopaliv.

Vytvoření společné Evropské obranné unie či armády EU je nutno odmítnout, jakkoliv líbivě může její vznik vypadat. Důvody jsou:
- Měla by za následek utužení Unie a její směřování k superstátu, i když o něčem takovém nerozhodli občané v referendech.
- Existuje značné nebezpečí, že (přes jistě četné proklamace toto odmítající) EU použije své případné ozbrojené síly (vč. armády) na potlačení rebelie v členských státech nebo dokonce členských států.
- Může mít za následek (přes četné proklamace tvrdící opak) rozpad NATO (tj. ukončení spolupráce s USA a Kanadou), neboť dvě supervelmoci na jednom smetišti nejdou dohromady. V přípravné mediální fázi může být v Evropě značně vybuzen existující latentní antiamerikanismus.

Protizbraň na snahy EU o vlastní armádu je vlastní suverénní nediskreditovaná, bojeschopná, vycvičená, technicky dostatečně vybavená armáda, schopná bránit území státu. Což v současné době česká armáda není a je třeba ji posílit.

Dále je v tomto ohledu důležité pokračování existence NATO a našeho členství v této alianci, nikoliv její rozvolňování či snaha o tvoření bipolárních struktur uvnitř (armáda USA a armáda EU). Zároveň je ale třeba vyžadovat plnění aliančních závazků plynoucích ze Severoatlantické smlouvy - a sami je samozřejmě plnit.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poznámka pod čarou A:

1) Změna kurzu Angely Merkelové z „multikulturalismus selhal“ na „otevření hranic a pozvánky“
V roce 2010 Angela Merkelová (kancléřka Německa) zásadně říkala: „Multikulturalismus selhal“. Jenže pak se něco změnilo. V roce 2015 přilila olej do ohýnku multikulturalismu, otevřela hranice Německa (čímž porušila své mezinárodní závazky a přinutila své podřízené porušovat i německé zákony stran ochrany hranic) a pozvala syrské imigranty. Tím samozřejmě nenapomohla integraci imigrantů přišedších z kulturně odlišných oblastí, neboť snad sto tisíc takových lidí za rok lze možná (sociologické studie chybí!), možná, možná ještě v Německu integrovat, ale už ne jeden milion. Tím se naprosto postavila proti tomu, co říkala pět let předtím. Tento obrat musel mít nějaký závažný důvod. Buď dostala jiné instrukce nebo si sama uvědomila, že eurofederaci bez nějaké vhodně zaměřené akce rychle nevybuduje.

2) Naprosté ignorování teroristických hrozeb
Pokud nejsou úplně hloupoučcí (z toho je vskutku nepodezírám!), pak špičky Německa a EU musely už v září 2015 vědět, že s tzv. uprchlíky přicházejí i teroristé. Přesto otevřeli hranice a rozeslali pozvánky. Vyvolali tím obrovská bezpečnostní rizika, která se musela s jistým zpožděním projevit. Následkem zákonitě muselo být vytvoření atmosféry strachu mezi obyvateli EU, ve které se již relativně lehce prosazují silné evropské bezpečnostní síly: pohraniční stráž, „federální“ policie a armáda EU. Před tři čtvrtě rokem jsem to (v Ich formě) formuloval následovně (Wehrwende?): „I ti, kteří mne za mé předchozí ‘hloupé‘ kroky nenávidí, budou poptávat společné ozbrojené síly Unie. Poptávka po policistech, vojácích a pohraničnících bezpochyby rapidně stoupne“. Ukázkovým příkladem je maďarský premiér Orbán, který jistě Merkelovou za její imigrační politiku nevelebí, ale přesto sám nyní volá po vzniku armády EU.

3) Úporná obrana před účinnými řešeními
Představitelé EU a Německa se nesmírně bránili jednoduchým a účinným řešením přijatým Maďarskem k zamezení ilegální imigrace - tzn. zavřít hranice a postavit plot. Zápaďácké heslo bylo „Hlavně žádné ploty!“, doprovázené poznámkou pod čarou: „Stejně jsou neúčinné“. Ale účinnost takových technických opatření byla již dříve ověřena Španělskem na jeho africkém území Ceutě, i Řeckem na jeho pozemní hranici s Tureckem, i později Makedonií v roce 2016. Kritika a ostrakizace maďarského premiéra Orbána za jeho účinné řešení situace je dostatečně známá a přesahuje dodnes (i když dnes už je to spíš volavka účinně odpoutávající pozornost od těch aktuálně podstatných záležitostí).
Podobné to bylo s návrhy na další potencionálně účinné technické opatření - na ničení prázdných pašeráckých lodí, které se vloni na jaře diskutovalo. EU neustále tvrdila, že je to už už na spadnutí. Nakonec se nekonalo – nebo snad víte o jedné jediné lodi pašeráků lidí, která byla potopena a letos už tedy nemůže transportovat nikoho z Libye do Evropy? Taková neexistuje, naopak ilegální imigranti jsou stále voženi loděmi "ostrahy" námořních hranic do Itálie, čímž se platnost pozvánky pro další imigranty stále prodlužuje. Ač evropští představitelé verbálně deklarovali, že je třeba tvrdě trestat pašeráky lidí, sami se této role ujali.

4) Přehlížení neplnění povinností při střežení hranic schengenského prostoru.
Mnoho a mnoho dlouhých měsíců Řecko a Itálie neplnily své povinnosti vyplývající z Schengenských dohod a nechránily řádně své námořní hranice. Nikdo z Bruselu jim to nevyčítal. Naopak do Řecka přijel předseda Evropského parlamentu Schulz a při té příležitosti Řecko za jeho přístup k tzv. uprchlické krizi chválil.

5) Pomoc nikoliv těm nejpotřebnějším.
Přes deklarovanou humanitární pomoc uprchlíkům nebyly přijímány přednostně ženy s dětmi z válečných zón, tj. ze Sýrie a Libye, ale naopak mladí muži (většinou ekonomičtí imigranti) odkudkoliv z Blízkého východu a severní Afriky, kteří (mnohem pravděpodobněji nežli ženy)
(i) mohli způsobit potíže kriminálního či dokonce teroristického rázu,
(ii) jsou v případě, že nenajdou jiné zaměstnání (dosti pravděpodobné – viz lova německé ministrině zdehle), ochotni se nechat zaměstnat za dobrý peníz v bezpečnostních složkách (možná však jen pokud jim přislíbí motlitebnu přímo v kasárnách).

6) Evidentní lži ohledně ekonomické prospěšnosti masové migrace.
Tvrdili nám, že imigrace (i přes její masovost) pomůže ekonomice v růstu. Bez ohledu na to, že nám předtím léta vnucovali tzv. vzdělanostní ekonomiku (s čímž, přiznejme si, masová imigrace není koherentní). Nyní je zřejmé, že imigrace způsobuje v Německu spíše nezaměstnanost nekvalifikované pracovní síly velkého rozsahu (příklad: 30 nejdůležitějších německých koncernů do začátku června 2016 zaměstnalo pouze 54 utečenců – z toho 50 z nich je u Deutsche Post). Přesto jakoby to nikdo v Německu a v Bruselu vloni nepředpokládal. Ale i toto bylo dle mne možno předvídat, a to i bez nějakých rozsáhlých analýz.

7) Příliš pozdní zahájení jednání s výchozími státy migrantů
Nikdo z Evropské komise na vysoké politické úrovni po strašně dlouhou dobu nevyjednával s Libyí, Tureckem, případně dalšími státy o záchytných centrech na jejich území a o překažení byznysu pašeráků lidí. Přitom v případě gumových člunů (nejspíš od nějakého výrobce z Číny) používaných pašeráky lidí v Egejském moři by bylo řešení vcelku jednoduché – stačilo, aby Erdogan řekl „Dodávky velkokapacitních gumových člunů do Turecka podléhají přísné kontrole, při jakémkoliv podezření na pašeráctví je zničte,“ a bylo by. Na to měl a má moci a informací habaděj. Někdo s ním měl vyjednávat už na jaře 2015.
Nečinnost v této věci v prvních deseti měsících roku 2015 byla do očí bijící. (Jediné úsilí EU a Německa se soustředilo dovnitř EU - na snahu kolektivizovat důsledky špatných rozhodnutí některých konkrétních států mezi všechny členy EU.) Merkelová začala vyjednávat s Erdoganem až ve chvíli, kdy již bylo v Evropě dostatečné množství imigrantů na způsobení výše zmíněných rizik. Po začátku jednání v listopadu, na kterém již byla EU ve velmi slabé pozici a tudíž vydíratelná, bylo jasné, že tato se potáhnou ještě pár dalších měsíců a to znamenalo další statisíce ilegálních imigrantů. Tento postup je možné teoreticky svalovat na lenost zodpovědných úředníků EU a byrokracii v Evropské unii, ale jsem spíše názoru, že neakčnost byla záměrná.

---
Pozn. pod čarou B:

Uvádím krátký přehled zpráv z daného období týkajících se ozbrojených sil EU:

---
Pozn. pod čarou C:

Jediným přerušením byla doba krátce před referendem o Brexitu, kdy europapaláši nechtěli Brity touto myšlenkou odrazovat (28.5. 2016: Lže tisk nebo EU, když popírá zprávy o vytvoření vlastní armády
(„Evropská unie nepřipravuje žádné plány na vytvoření svých vlastních ozbrojených sil, a už vůbec ne tajných, prohlásila šéfka diplomacie EU Federica Mogheriniová“, uvedla agentura Belga.)
Stejně jim to však nebylo nic platné a ti utekli hrobníkovi z lopaty.

---
Pozn. pod čarou D:

To první opatření se může hodit pro případ, že by se nenašlo dost imigrantů, kteří budou chtít vstoupit do německé armády (či armády EU) dobrovolně. V konkrétních ustanoveních bude jistě pár výjimek - například že u vysokoškoláků postačí pouze krátký výcvik.
To druhé opatření se může hodit pro případ, že např. pacifistické Švédsko bude chtít dostát svým obranným závazkům v rámci EU, a takto bude moci své občany, často imigranty, nasměrovat do německé armády - ta je například dislokuje jako jednotky pod velením EU ve Švédsku.

Autor: Pavel Strunz | neděle 18.9.2016 21:13 | karma článku: 19.93 | přečteno: 501x

Další články blogera

Pavel Strunz

Modré – nebo světlé zítřky? Díl čtvrtý: Zopakovat.

Když jsem psal svůj úplně první blog, zakončil jsem ho slovy: „Včera jsme byli označeni za šejdíře, dnes jsme strašeni nepřízní mocných. Co zítra?"

19.10.2017 v 23:55 | Karma článku: 9.20 | Přečteno: 149 | Diskuse

Pavel Strunz

Modré – nebo světlé zítřky? Díl třetí: Argumenty a protiargumenty.

Život v Unii samozřejmě není zcela černý. Vynikající jsou na ní původní myšlenky Evropského společenství: volný obchod, volný pohyb osob (s jistými pojistkami), služeb, kapitálu.

19.10.2017 v 20:10 | Karma článku: 9.59 | Přečteno: 156 | Diskuse

Pavel Strunz

Modré – nebo světlé zítřky? Díl druhý: Nemožnost cokoliv ovlivnit, zodpovědnost za vše.

V prvním díle předvolebních úvah jsem na slovech špiček Evropské unie demonstroval, že EU mílovými kroky směřuje k federaci. Při vědomí tohoto trendu vzniká zcela relevantní otázka, zdali se tohoto společenství i nadále účastnit.

19.10.2017 v 5:53 | Karma článku: 14.73 | Přečteno: 249 | Diskuse

Pavel Strunz

Modré – nebo světlé zítřky? Díl první: Quo vadis, Evropská unie?

Odpověď vystřelím hned na začátku: EU směřuje nezadržitelně k federaci. Juncker, Mackron, Merkelová - všechny hlavní postavy Evropské unie vyjadřují totéž, jen možná trochu jinými slovy.

18.10.2017 v 23:52 | Karma článku: 17.28 | Přečteno: 241 |

Další články z rubriky Společnost

Richard Siemko

Proč Bůh nezasahuje

Následující úvahy jsem napsal pro ty z lidí, kteří jsou hluboce zasaženi zlem ve světě a nechápou, jak můžou někteří jiní lidé věřit v Boha, který je podle jejich slov vševědoucí a přesto nezasahuje.

24.11.2017 v 11:05 | Karma článku: 8.69 | Přečteno: 236 | Diskuse

Petr Pánek

Střet civilizací začíná v ložnici.

Jedna blogerka , která s jistotou dovede rozpoutat diskusi zde nadhodila téma "Mateřství jako služba bohu". Budiž i když tomu nerozumím.

24.11.2017 v 10:01 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 466 | Diskuse

Jan Tichý

Prezident volky nevolky (čti folky nefolky)

Vyhraje kandidát lidu (německy das Volk) nebo nelidu (resp. nadlidu = zákonodárců)? V posledních volbách prezidenta měli téměř všichni kandidáti podporu sobě blízké politické strany. Letos naopak téměř nikdo.

24.11.2017 v 8:54 | Karma článku: 4.81 | Přečteno: 121 |

Kateřina Valachová

Sociální rozměr státu, o to zde kráčí

Nedávno jsem přála hodně štěstí a brzké uzdravení paní Darině Nešporové, učitelce mateřské školy z Olomoucka. Zachránila tři děti, které odstrčila z cesty automobilu – sama přitom utrpěla vážná zranění.

24.11.2017 v 8:01 | Karma článku: 5.61 | Přečteno: 249 | Diskuse

Pavel Chalupský

Na dne víc dávat, než brát.

Říká vám to něco? Správně. Zpívá o tom jeden zpěvák. A nejen o tom, ale i na lusknutí prstů se začít hned smát a přes zkroucená záda být součástí stáda. Že by sonda do naší společnosti?

24.11.2017 v 7:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 | Diskuse
Počet článků 180 Celková karma 12.70 Průměrná čtenost 1270

Vědecký pracovník a ještě stále člen Svobodných, který nicméně začíná pochybovat, že Svobodní jsou chybou v Matrixu.

Blog píši zejména o těch, kteří se z nás snaží vytrénovat mistry ve skoku na špek.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.