Očkovaní, nedopusťte diskriminaci neočkovaných

Stupňování diskriminace neprivilegované menšiny neočkovaných by mělo být zamezeno. Očkování seniorů je efektivní a lze ho doporučit. Mladším ročníkům, kteří zároveň nejsou příslušníky některé z rizikových skupin, však nikoliv.

Když mi kamarád líčil, jak již potřetí od května 2020 řešil s hotelem ve Vídni změnu v termínu ubytování, kvůli koronavirovým lockdownům neustále odsouvaném, mimoděk mi na mysl přišla slova staré písně Slávka Janouška ze sklonku socialismu “Rozhovor s nádražákem”:
A hádal se chlap v modrém stejnokroji,
že z Brna do Prahy je blíž …, než do Vídně, …,
prej do Prahy se jede jen pár hodin, …
a do Vídně že prej celej rok.
Ten chlap v modrém stejnokroji má opět pravdu. Trvalo to i bez získávání výjezdní doložky a devizového příslibu více než rok, nežli jsme se opět mohli podívat do Vídně a nebydlet přitom pod dunajským mostem. Schengen neschengen.

Avšak i když už se dnes ve Vídni dá opět ubytovat, tak pokud je někdo příslušníkem neprivilegované minority tzv. neočkovaných, musí stejně absolvovat každých 24 hodin testování na koronavirus (bez toho ho/jí nepustí ani do hotelu, ani do restaurace), což z jeho/jejího pobytu ukrojí nějakou dobu, kterou dříve mohl/a za normálního fungování Schengenu strávit příjemnějším způsobem. I když Evropská unie v článku 3 Smlouvy o EU slibuje: 'Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ...', tak úplně volný ten pohyb není, a zejména příslušníci neprivilegované menšiny to mají evidentně těžší.

---
Nicméně tyto cestovní peripetie příslušníka neprivilegované menšiny jsou pouhým slabým odvárkem trablí, které mají neočkovaní občané jiných států Evropské unie. Toho uskupení, které v článku 2 Smlouvy o EU slibuje: 'Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.'

Pěkná slova. Ale skutek utek. Vyhazovy příslušníků neprivilegované minority z práce již nastávají ve Francii. V sousedním Německu uvažují (a mnohé podniky to už z vlastní iniciativy realizují), že již nebude neočkovaným umožněno "čerpání služeb" - tedy třeba i návštěva hospody - a to ani když se nechají otestovat na koronavirus. Jistě se budou inspirovat i další státy Evropské unie. Aktuálně je však na "špici" z největších zemí EU Itálie, kde od poloviny října budou moci jít do práce a dostávat mzdu pouze příslušníci privilegované majority - očkovaní. Bez ohledu na nepřípustnost diskriminace, bez ohledu na rovnost, bez ohledu na práva příslušníků menšin, bez ohledu na toleranci, bez ohledu na pluralismus, bez ohledu na spravedlnost, bez ohledu na svobodu.

Neočkovaným tedy v EU zřejmě pšenka nepokvete. Příslušník neprivilegované minority se musí připravit na nevlídné zacházení. Na podporu od privilegované majority, tedy těch očkovaných, se zatím spoléhat nemůže. Ti jsou spokojeni, že jsou příslušníky privilegované většiny, rádi svá privilegia "čerpají", a nebudou si přece pálit prsty za nějaké neočkované "blázny", když přeci očkování je "všeobecné dobro". Stejně jako svá privilegia rádi "čerpali" všichni příslušníci privilegovaných elit v historii, neohlížejíc se na ty neprivilegované.

Pokud i Česká republika bude legislativně přebírat ohledně nucení k očkování to, co se děje v některých státech Evropské unie, pak příslušník neprivilegované minority bude stále více diskriminován nejen při cestování, ale i doma. Bohužel to hrozí - postupné přitvrzování může nastat po našich nastávajících volbách, po kterých vítězné strany buď samy iniciativně mohou zavádět další restrikce pro neočkované, nebo budou podléhat tlaku na jejich zavádění z EU. To vše i mimo nouzový stav, který by něco takového do jisté míry ospravedlňoval.

---
Když odhlédneme od svobody volby: Lze odříznutí neočkovaných od normálního života či dokonce od možnosti obživy argumentačně obhájit? Je diskriminace těch, kteří se z nejrůznějších důvodů nechtějí nechat naočkovat (ať již nedostatečně vyzkoušeným vakcínám nevěří, nebo nechtějí podporovat atmosféru strachu, který bývá podhoubím totality, nebo nechtějí podlehnout nucení k očkování jen proto, aby dali nemravně vydělat výrobcům a distributorům vakcín, nebo si myslí, že vláda či EU měla stejně intenzivně podpořit testování slibných léků jako vývoj vakcín) alespoň nějakým způsobem ospravedlnitelná?

Za prvé se podívejme opět na data vývoje aktuální smrtnosti koronaviru (reportoval jsem je již v červenci) z dat ministerstva zdravotnictví ČR.

Obrázek ukazuje, že aktuálně smrtnost v ČR osciluje kolem hodnoty 0.4% a je tedy cca 10x nižší, než při první vlně pandemie. Je též cca 4x nižší, než při podzimní, zimní a jarní vlně. To je nejspíš způsobeno kombinací několika faktorů: zdravotníci se naučili optimální zacházení s pacienty, neexistuje přetíženost zdravotního systému, existují již schválené léky (o kterých se bohužel mnoho nemluví, na rozdíl od vakcín), je lepší technické vybavení nemocnic (alespoň doufám), aktuálně nejrozšířenější varianta delta není tak nebezpečná jako předchozí varianty, nakažení očkovaní mají lehčí průběh.

I pokud by průměrná smrtnost na COVID19 stoupla dvakrát oproti současnému stavu, bude i tak 100x nižší, než smrtnost na karcinom plic (cca 80%), na který umírá denně v ČR okolo 15 lidí (za rok přes 5000). Bude i tak mnohem nižší nežli smrtnost infekčních onemocnění, na které se běžně (a správně) necháváme očkovat při cestách do exotických zemí vyzkoušenými vakcínami.

---
Podívejme se však - a to je v tomto článku to hlavní - i na data smrtnosti COVID19 v rozdělení očkovaný/neočkovaný. Bohužel ministerstvo zdravotnictví ČR tato data nezveřejňuje (alespoň jsem o tom neslyšel), i když se jedná o velmi podstatný faktor analýzy nezbytné pro případné budoucí vakcinačního úsilí. Bez analýzy předchozích výsledků nelze přijímat optimální opatření (obrazně řečeno - generálové se připravují na předminulou válku). Tudíž je třeba čerpat informace alespoň ze zahraničí. Velká Británie disponuje daty z Anglie (data Public Health England, SARS-CoV-2 variants of concern and variants in England, Technical report 22 z 3.9.2021), z nichž je možno vydedukovat smrtnost v dělení na očkované a neočkované pro aktuálně nejrozšířenější variantu koronaviru - delta. Navíc daná data v tabulce 5 této zprávy provádějí dělení pro občany pod 50 let věku a 50 či více let, což je důležitý indikátor pro největší rizikovou skupinu - seniory (data pod 50 let ji neobsahují, zatímco data pro věk 50 a více let ano). Pokud z dat sebraných za období 1.2.-29.8.2021 vypočteme poměry zemřelých ku pozitivně testovaným v jednotlivých skupinách (očkovaní-neočkovaní, pod či nad 50 let), dojdeme k následujícímu grafu, kde číselné údaje jsou uvedeny v procentech:

V horní části grafu je časové rozdělení smrtnosti v závislosti na době od podání první či druhé vakcinační dávky, v dolní části grafu je sumární porovnání všech očkovaných (bez ohledu na číslo dávky a čas uplynulý od její aplikace) s neočkovanými pacienty.

První, co čtenáře při pohledu na data zřejmě napadne je, že existuje obrovský rozdíl mezi smrtností nad a pod 50 let věku. Modré sloupce zobrazující hodnoty pro věk pod 50 let někde ani není vidět, jak jsou nízké (číselná hodnota pro srovnání též uvedena) v porovnání s těmi červenými, tedy těmi pro věk nad 50 let. Ten rozdíl je 40-ti až 150-ti násobný. Zatímco pro občany ve věku 50 či více let je smrtnost v různých vakcinačních kategoriích 1.8-6.5%, pro občany ve věku pod 50 let je smrtnost 0.01-0.06%.
Je zřejmé, že pokud by bylo věkové dělení jemnější (např. po desetiletích), pak by rozdíl mezi nejstaršími a nejmladšími byl ještě markantnější, a u dětí by byla smrtnost nejnižší. Takové dělení bohužel nebylo zveřejněno (nebo jsem ho nenašel), a nebylo zveřejněno ani dělení na další rizikové skupiny (například lidé s nadváhou, kardiaci atp.).

Druhé evidentní je, že vakcinace pomáhá snížit smrtnost u občanů ve věku 50 či více let trojnásobně (z 6.5% na 2%), zatímco pro občany ve věku pod 50 let je snížení smrtnosti v důsledku očkování mnohem menší (z 0.046% bez očkování na 0.031% s očkováním, při statistické chybě cca 0.005%). Navíc u té mladší kategorie efekt vakcinace velmi rychle slábne, takže více než 14 dní po 2. očkovací dávce je již smrtnost vyšší (nebo v rámci statistické chyby stejná), nežli bez očkování: 0.059% s chybu 0.010%.

---
Ze stejného reportu lze posoudit i počty hospitalizací u vakcinovaných a nevakcinovaných.

Z obrázku je vidět u hospitalizací opět značný - i když nikoliv už extrémní jako u smrtnosti - rozdíl pro mladší a pro starší pacienty.
Dále: Očkování pomáhá snížit množství hospitalizací opět cca 3x lidem 50 let a více, z cca 7.6% na 2.5%. Pro mladší 50-ti let je u hospitalizací snížení po vakcinaci z cca 1% na 0.5%, tedy 2x. Tudíž existuje snížení i u nich. Ovšem opět bude pravděpodobně platit, že kdyby byla distribuce provedena jemněji, pak bychom viděli, že efekt zlepšení daného parametru po vakcinaci např. u 30-ti letých je zanedbatelný. Navíc je nebezpečí hospitalizace pro lidi mladší 50-ti let nutno porovnávat s riziky vakcinace samotné, tj. např. s nebezpečím syndromu trombózy s trombocytopenií po aplikaci dávky u vektorových typů vakcín (viz stanovisko České vakcinologické společnosti z května t.r. ohledně dvou tzv. vektorových vakcín ). Pozitivní efekt snížení nebezpečí hospitalizace na COVID19 po vakcinaci z 1% na 0.5% u mladších ročníků může být vykompenzován i dalšími nežádoucími účinky (těch nahlášených podezření je okolo 0.1%, ale nenahlášených lehčích komplikací bude mnohem více). Navíc je třeba zvážit i případná dlouhodobá rizika spojená s neúplným otestováním vakcín. Tedy dle mne nelze vakcinaci s čistým svědomím paušálně mladším ročníkům doporučit.

---
Pokud má ministerstvo zdravotnictví k dispozici data o účinnosti vakcinace, ze kterých vyvozuje něco jiného, pak sem s nimi, nechť je zveřejní spolu s ostatními údaji, o kterých běžně ohledně koronaviru informuje. Do té doby, při zvážení výše uvedeného, jsem toho názoru, že neexistuje ani medicínský důvod nutit občany z nerizikových skupin k očkování, ať již přímo či nepřímo. Samozřejmě, naopak seniorům (a zřejmě i dalším rizikovým skupinám) lze vakcinaci velmi doporučit. Ale ani oni by neměli být do očkování nuceni.

V případě, že by došlo k prudkému nárůstu nakažených a hrozbě přehlcení zdravotního systému (jako např. v nejproočkovanější zemi na světě - v Izraeli), bude se jednat o částečné selhání vakcinace, která právě tomuto měla zabránit - jak nám bylo horem dolem vtloukáno do hlavy mnoha odborníky v mainstreamových médiích (čímž vzbudili jistá očekávání, která by nebyla splněna). Pak by už ovšem konečně opravdu stálo za to zaměřit se nikoliv na nucení nerizikových skupin do nedostatečně účinné vakcinace, ale spíše na masivní testování slibných léků (například již existujících a otestovaných na jiné choroby) a levnějších než Regeneron. I kdyby takový efektivní lék neměl otestované dlouhodobé účinky (jak je tomu ostatně i u vakcín), případné škody z použití takového léku (aplikovaného jen nemocným) by byly menší, nežli škody zůsobené nedostatečně vyzkoušenou vakcinací (která je aplikována více než polovině populace).

---
Aby se nestupňovala diskriminace neočkovaných, tedy té neprivilegované menšiny, apeluji na privilegovanou majoritu, tedy očkované, aby respektovali právo neočkovaných se nenechat očkovat, a nebýt za to (přímo či nepřímo) diskriminováni. Měli by si uvědomit, že v budoucnu se i oni, privilegovaní, mohou stát neprivilegovanými v nějakém naprosto jiném ohledu, kdy budou ve jménu nějakého vyššího "dobra" nuceni k něčemu, co sami o své vůli nechtějí. A pak se budou divit, že ostatní - příslušníci nějaké budoucí privilegované většiny - mlčí a nezvednou hlas na jejich podporu. Vyzývám tedy očkované, aby dali zřetelně najevo i stranám kandidujícím v nastávajících parlamentích volbách, že nechtějí diskriminaci neočkovaných, tak jak bude aplikována v mnoha zemích EU.