Pokrytectví Schengenského prostoru

Jedu busem do Německa. Už pokolikáté. A cestu si krátím přemýšlením, co mi členství ČR v Unii přineslo dobrého. Třeba volný obchod. Ne, ne, to jsme už měli před vstupem a máme ho zajištěn jinou smlouvou.

To, že jsme čistými příjemci, např. peněz ze strukturálních fondů. Ano, jenže otázka je, jak dlouho to bude trvat a o kolik naopak přicházíme nutným vytvořením a správou dalších přerozdělovacích mechanismů.
Nebo se můžeme ve světě považovat za občany vyšší kategorie. Němci mají pro takové lidi označení "salonfähig". To je sice krásné pomyšlení, ale hodně zchladne, když si uvědomím, že zároveň budu ve světě házen do jednoho pytle s etiketou "občan EU" a to spolu s řeckými odboráři, rumunskými Romy a francouzskými úředníky. Zároveň se musím podřizovat mnoha nepříjemným rozhodnutím, obnovitelnými zdroji počínaje a kvótami na cukr konče.
A co společná bezpečnostní a obranná politika? Tam by se něco pozitivního nenašlo? Tak v tomto směru máme na skladě eurozatykač, směřování ke společné obranné politice a vsadím se, že do budoucna určitě přibude i letištní tělesný skener. Ale pro vnější ochranu je zde přeci NATO a u vydávání ke stíhání do EU bych byl radši, aby rozhodoval český stát. Letadlem už moc necestuji, takže si skenování dosyta neužiji. To je také důvod, proč teď sedím v autobuse na vnitroschengenské lince.
Ještě něco? Ne, snad už jedině ten obligátní volný pohyb osob bez kontrol na hranicích. Ááách, alespoň to. Přijíždíme k pumpě před Rozvadovem.
"Ale vy máte i český pas, že? Můžete mi ho ukázat?" Snaží se sešikanovat česká policistka v civilu jednu ze spolucestujících, která ukazuje britský pas.
"Ne, nemam."
"A jak jste se jmenovala za svobodna?" dotírá dále policistka.
"Nerozumim", odpovídá spolucestující. Policistka s nepořízenou odchází.
Autobus se po pasové kontrole rozjíždí, mineme rozestavěnou solární farmu a za chvíli nás již vítá cedule "Staatsgrenze".
Vzápětí za hranicí ohlašuje stewardka: "Omlouvám se za vyrušení, přichystejte si cestovní doklady pro kontrolu německými celníky".  Autobus staví na odpočívadle a němečtí celníci procházejí uličkou. Kontrolují doklady. Nezdá se, že by hledali nějaké zakázané zboží, jak by zřejmě od celníků člověk očekával. Prostě kontrolují všechny pasy či občanky. Takže jsou to celníci nebo pasová kontrola?
Od jednoho kontrolního místa na hranici jsme tedy přešli na kontrolní místa dvě. Jedno policie ČR na pumpě před Rozavadovem, druhé na jakémsi blíže nespecifikovatelném odpočívadle u dálnice na německé straně. Jaká je to pro mne výhra oproti neschengenskému režimu? Žádná, zdržení zdá s stejné či dokonce větší. Toto není volný pohyb osob přes hranici, i když to tak někteří pokrytci nazývají. Zatím jsem byl v autobuse či vlaku směřujícím do Bavor zkontrolován spolu se všemi spolucestujícími vždy. Vždy, to podtrhuji. Nejedná se tedy o náhodu, cestuji tudy několikrát ročně.

Ten samý večer pak shodou okolností shlédnu reportáž německé televize o kontrolách celníků u českých hranic. Hledají prý drogy, neboť ČR má údajně v tomto směru příliš liberální zákony (u holandských hranic také takto kontrolují?). Což prý způsobuje drogovou turistiku. Je-li tomu tak, pak by tedy spíš měli kontrolovat selektivně jen německé turisty, a to nejlépe i na obsah drogy v krvi. Němce však selektivně nekontrolují.
V reportáži se ani u jedné silniční kontroly drogy nevyskytly. Tedy žádný sólokapr pro novináře. Přesto celníci a s nimi i reportér si notují a na kontrolách trvají. Volný pohyb přes hranici? Ne, pokrytectví.
V našem parlamentu uvažují o zavedení zpráv z poslaneckých zahraničních cest. Aby prý bylo zřejmé, jaký výstup z nich je a jestli tedy peníze na cestu nebyly vynaloženy zbytečně. Něco podobného bych zavedl pro ministra zahraničí, tedy knížete Schwarzenbergra, aby bylo jasné, co v zahraničí pro ČR dobrého vykonal. Například hned na své první cestě po jmenování, náhodou zrovna do Německa.
Nakousl téma hraničních kontrol? A s jakým výsledkem? Nelze bohužel zjistit.
Další téma pro zahraniční cesty ministra zahraničí by měla být kanadská víza. Již rok a čtvrt se prakticky nic neděje, jen premiér Nečas přednáší již poněkolikáté českou ostrou prosbu a tentokrát Van Rompuy ji blahosklonně vysléchá. Ale určitě nevyslyší.
Mimochodem: když už pan ministr Schwarzenberg chce šetřit rušením ambasád, nechtěl by k tomu přihodit i zrušení české části "Kanadsko-české expertní pracovní skupiny k vízům"? Evidentně nemá žádné výsledky.
Takže jsem nakonec vpodstatě nenašel nic dobrého, co by mi členství ČR v Unii přineslo. Ale co výhled? Pro pravicově zaměřeného člověka by alespoň mělo být povzbuzením, že Německo má pravicovou vládu. Ta přeci nemůže dovolit v EU další bláznivá rozhodnutí typu biopaliva, sluneční energie, deficity veřejných financí.... Tak bohužel, toto také není pravda. Německé dluhy rostou, politika CDU/CSU, která je pravicová jen nominálně, není moc úspěšná, a německý volič si z toho odnáší nesprávné ponaučení: volný trh selhal, je třeba všechno regulovat. Přitom selhaly ty regulace, dávno již svazující volný trh.
Pokud budeme chtít, aby ČR otočila kurz směrem k liberalizaci, nestačí, abychom o tom přesvědčili občany České republiky. Museli bychom přesvědčit i ostatní státy EU, především Německo. A v tomto směru je výhled velmi tristní. Když např. jakákoliv firma či instituce vydává v Německu brožuru pro veřejnost, nesmí opomenout nábožně zmínit - nejlépe hned v úvodním slově generálního ředitele - jak je úspěšná ve snižování emisí CO₂. Na vzestupu je Levice a zejména Zelení se svými řešeními všeho pomocí obnovitelných zdrojů a vzdělávání (průzkum: CDU/CSU 28pct, SPD 24, Zelení 24, Linke 10, FDP - jediná jakžtakž pravicová strana - jen 5pct).
Přesvědčit Německo o změně kurzu v historicky krátké době je prakticky nemožné. Trend je bohužel na dlouho nezvratný. Proto zřejmě existuje jediná cesta, jak se neúčastnit osekávání svobod a nárůstu regulací v EU, pokrytecky zabalených do frází o bezpečnosti a spolupráci ....