Nesvítí někde zbytečně?

Nesvítí někde zbytečně? To byl mentorský nápis, který se za mého mládí objevoval v pauzách mezi pořady v tehdy socialistické Československé televizi. Tenkrát jsem si říkal: Ano, svítí, právě v té televizi. V dnešní době bych si dovolil na takovou otázku odpovědět jinak: Ano, svítí. V pracovnách propagátorů doktríny boje s globálním oteplováním.

Rozbitá záoivka - koncentrace rtuti v ovzduší. OSRAM

Spouštěcím mechanismem boje s globálním oteplováním byli zřejmě bohužel někteří vědci, kteří požadovali peníze na své projekty. Aby jich dostali stále více a více, museli vymyslet opravdu planetární hrozbu. Poté se této hrozby chytili politici (neboť strach je nejen nejlepší prodejce, ale i excelentní volební manažer) a sestavili za pomoci nabalujících se dalších a dalších odborníků doktrínu boje s globálním oteplováním. A ta má, jak známo, za následek "byznys" s povolenkami emisí CO₂, vytváření pracovních míst pro nejrůznější Evropské emisary pro emise (EEE) a v neposlední řadě i zákaz žárovek v Unii.

Podívejme se na to selským rozumem, nikoliv pohledem experta (neodpustím si malou vsuvku: kouzelná definice říká, že expert je člověk, který nedělá malé chyby). Jako úvodní fakt na rozehřátí poznamenávám, že průměrná roční teplota kolísala v minulých 400000 letech v rozsahu cca 10 stupňů za což nikdo nemůže obvinit člověka a jeho činnost. I kdybychom akceptovali teorii člověkem způsobeného současného globálního oteplování za posledních 150 let, pak musíme konstatovat, že člověk je se svým 1 stupňem oproti přírodě řadový a řádový břídil.

Aby byl prokázán fakt, že dochází ke globálnímu oteplování způsobenému lidskou činností, je třeba prokázat minimálně dvě skutečnosti:

1) že existuje dominantní korelace mezi množstvím CO₂ vypouštěným člověkem do ovzduší a celkovou koncentrcí CO₂ v ovzduší.

2) že existuje příčinná souvislost mezi množstvím CO₂ v ovzduší a teplotou (v tomto pořadí, nikoliv opačném, což je důležité).

U toho druhého bodu se z prehistorických dat spíš ukazuje, že korelace je opačná, tedy napřed nastane oteplení a teprve za pár set let zvýšení obsahu CO₂. Viz např. články H.Fischer et al, Science 283, (1999) 1712, či N.Caillon et al, Science 299, (2003) 1728. Ale to je již známá skutečnost, kterou připouští dokonce i IPCC (panel OSN pro změny klimatu) a nebudu se jí proto věnovat.

IPCC se však stále tvrdě ohání alespoň tím prvním a argumentuje, že nikdy za poslední půlmilion let nebylo CO₂ v ovzduší tolik, jako po začátku průmyslové revoluce a že koncentrace neustále stoupá. Tedy: může za to podle nich určitě člověk. Korelace podle prvního bodu je dle expertů IPCC tímto prokázána. Tvrdím, že korelace podle bodu 1 v žádném případě tímto prokázána není.

Křivky koncentrací CO₂ zobrazované zastánci člověkem způsobeného oteplování (viz např. http://en.wikipedia.org/wiki/File:Carbon_Dioxide_400kyr.png ) jsou celkem sugestivní. Zatímco v předchozích cca 400 000 letech byla jimi deklarovaná koncentrace mezi 180 a 280, dnes stoupá již k 390 ppm. Ještě pro úplnost však poznamenejme, že v opravdu dávných dobách, před cca 100-200 miliony let byla koncentrace nejspíše stabilně přes 1000 ppm ... a Země se dozajista neuvařila. Viz http://en.wikipedia.org/wiki/File:Phanerozoic_Carbon_Dioxide.png .

Teď zpátky k tomu poslednímu cca půlmilionu let. Důležitý je způsob získávání dat a způsob srovnání jednotlivých dat měřených různým způsobem. 
Měření prehistorických koncentrací CO₂ v atmosféře za období 400000 až 18000 let před dneškem bylo prováděno na vzorcích ledu z vrtů v Antarktidě (zejména stanice Vostok). Jakým způsobem? Byly analyzovány plyny zachycené v pórech (bubliny v ledu). Ovšem zatímco složení sněhu, které daný konkrétní rok v Antarktidě napadl se v zásadě neměnilo a je možno z něj určit např. teplotu s poměrně vysokým rozlišením, bublinky byly ještě několik tisíc let otevřené nebo částečně otevřené a uzavíraly se postupně při procesu tzv. denzifikace firnu. V důsledku toho je časové rozlišení analyzovaných vzorků bublinek z vrtu malé, uváděná průměrná hodnota je 1500 let (J.R.Petit et al, Nature 399, y.1999, p.431, Fig. 3) s poznámkou, že pro nejstarší vrstvy může rozlišení klesnout až k 6000 rokům.

Obvykle zobrazovaná data z Vostoku jsou tedy jen čímsi jako klouzavým průměrem za období dané časovým rozlišením. Nikoliv tedy každoroční hodnota. Matematik by to mohl zjednodušeně popsat nejspíše konvolucí. Ale i klouzavý průměr, jistě blízký ekonomům, by byl dobrým modelem pro popis získaných prehistorických dat o koncentrci CO₂.
Zhruba řečeno, jako byste reálné křivky každoročně snímaných koncentrací rozmazali. Podobně je tomu třeba i na burze: podívejte se na denní výkyvy kurzu akcií, pak na měsíční klouzavé průměry, pak na roční a pak třeba na klouzavé průměry za dekádu. Co uvidíte? Nejvíce špiček a minim budou mít denní data: vysoko přesahují či podlézají klouzavé průměry za delší období.

To vyhlazení špičkových hodnot pro klouzavé průměry platí pro jakákoliv časově závislá data, nejen pro CO2 v antarktických bublinách, nejen pro burzu. Vezměme například test firmy OSRAM, vášnivého to propagátora zářivek, týkající se aktuální koncentrace rtuti v místnosti, kde byla rozbita jejich zářivka. Viz http://www.osram.cz/osram_cz/O_spolenosti/Spolenost_a_ivotn_prosted_-_Global_Care/Vrobek_a_ochrana_ivotnho_prosted/Kritria_pro_hodnocen_pnosu_k_trvale_udritelnmu_rozvoji/Primrn_technick_vlastnosti/Rtu/Jak_zachzet_s_rozbitou_zivkou/Test_s_rozbitou_zivkou/index.html .
Graf z toho testu je možno (doufám) vidět také v obrázku výše. Zobrazuje koncentrace rtuti po nějakou dobu od rozbití. V době do vyvětrání je vidět maxima a minima v rozsahu 2-25 mikrogramů na kubický metr. Pokud bychom však spočetli klouzavé průměry s rozlišením tak 1 minuta, držely by se hodnoty někde mezi 5-10 mikrogramy na kubický metr až do vyvětrání. Žádná ostrá maxima, žádná hluboká minima. Ale OSRAM ví (a teď už i my víme), že skutečné maximální hodnoty dosahují po rozbití až k 25 mikrogramům, tedy značně, značně výše.

Od rtuti zpět k CO₂. Právě "nerozmazané" křivky koncentrací CO₂, nikoliv klouzavé průměry, bychom měli srovnávat se současnými koncentracemi CO₂, měřenými každoročně (tedy spíše každodenně) a s jejich trendy. Byla by tedy nutná jistá "dekonvoluce" dat z Vostoku. Dost pochybji, že ji někdo provedl. Je to však i obtížně řešitelné. Zkoušel již některý z ekonomů zjistit hodinové kurzy z 40-ti denních klouzavých průměrů? Pokud ano, pak to mohl udělat pouze v případě, že znal absolutně přesně metodiku tvorby toho klouzavého průměru (neboli parametry rozlišovací funkce). To však není případ koncentrací CO₂ v bublinkách v ledu: přesnou rozlišovací funkci prostě neznáme a navíc měření je zatížené jistou statistickou chybou. Ergo: dekonvoluce je nemožná. Takže můžeme o ročních prehistorických hodnotách koncentrací klidně spekulovat do halelujá. Mohu klidně tvrdit, že mezi lety 320150 až 320000 před dneškem koncentrace CO₂ stoupala k 400 ppm, aby pak v letech 320000 až 319750 opět klesala až k 200 ppm atd. A žádný expert IPCC to nemůže s jistotou vyvrátit. Prostě výkyvy, které se udály v periodě s délkou pod 1500 let jsou zcela pod rozlišovací schopností získaných dat. A takové výkyvy pravděpodobně existovaly. Nelze v žádném případě vyloučit, že prehistorické koncentrace CO₂ nepřelezly přes 400 ppm, při kteréžto hranici odborníkům z IPCC dnes vstávají vlasy hrůzou na hlavě.

A když je dekonvoluce historických dat nemožná, existuje teoreticky ještě jedna metoda srovnání prehistorických klouzavých průměrů se současnými každoročními daty: Ponechat prehistorické klouzavé průměry tak, jak jsou, a naopak provést klouzavý průměr těch současných každoročních dat za každých 1500 let. Jenže to taky nejde, 1500-ti letý klouzavý průměr neuděláte z řady 150 let dlouhé. To je pro zastánce člověkem způsobeného oteplování asi velmi tristní: měli by počkat ještě 1350 let, než budou moci použít tuto metodu pro nakreslení prvního bodu novodobého klouzavého průměru a srovnat data s těmi prehistorickými. Nebo si mohou vypomoci daty z "mladších" vrtů třeba z Grónska, ale když udělají ten klouzavý průměr s jejich pomocí, žádný výrazný trend ke zvyšování koncentrace by se u takto sestrojené křivky nekonal až do klouzavého průměru vyneseného pro Léta Páně 1259. A další klouzavé průměry pro LP 1260 a mladší nelze bez predikce budoucího vývoje získat.

Není tedy důvod scházet se v Kjótu a v Kodani. Propagátoři doktríny boje s globálním oteplováním, nesvítí u vás zbytečně?