Hledá se politik. Zn: vrcholný

Takový flek má samá nesporná pozitiva pro člověka vaší adrenalinové povahy. Budete mít velkou moc (ani císaři pánu se nesnilo o přerozdělování takové obrovské části HDP). Ale hlavně: nebudete moci moci používat bez toho, aniž byste byl/byla ostře sledován/sledována orgány činnými v trestních řízeních. Nikoliv tedy obehraná okecávací hra s voliči, proč tohle a tamto nešlo tak, jak jste to nasliboval/naslibovala. Nově to bude pravý špionážně-mediální thriller, kterého se chlap/ženská jako vy velice rád/ráda zúčastní. Každý den, každou hodinu, každou minutu. Skvělé. Tomu já říkám vzrušení.

Každý váš krok bude ostře sledován nepřátelsky naladěnými novináři, takže si užijete her na schovávanou, jak těch skutečných, tak i těch obrazných.
Mnohý bláznivý bloger si na vás otevře ústa – nebudete se nudit, to zaručuji.
Každá politoložka na vás bude větším odborníkem, než jste vy sám/sama. Taková čest.
Váš plat bude veřejně známý a kromě daňového přiznání se vyzpovídáte ze svých finančním činů ve sněmovně. Ale kdo by koukal na plat, naopak vy byste měl/měla za ten zábavní produkt s názvem „vrcholný domácí politik“ platit. Tak si to myslí většina veřejnosti. Popřemýšlejte o tom.
Vaše názory, pokud nějaké máte, budou pod neustálým drobnohledem opozice. Můžete je obhajovat dohaleluja. Paráda. A pokud žádné nemáte, tak nic obhajovat nemusíte a vaší opozici tu hru ztížíte. Je několik variant, volba mezi nimi a hra samotná vám rozhodně vždy rozproudí krev.

A když to vašemu naturelu pořád ještě nebude stačit, tak začnete shánět peníze u sponzorů pro tu vaši stále nenasytnější partaj, která masivním peněžním příkrovem maskuje myšlenkové vakuum či nedostatek vůle ideje prosazovat. A co více: musíte těm sponzorům tvrdit, že žádnou, ale opravdu žádnou protislužbu za své sponzorské dary nemohou očekávat. To je přece úkol hodný Herkula – nemyslíte? Jako stvořený pro vás.

Ale výše popsané je normálka. Prostě běžné radosti.

To odposlechy, to je teprve slast. Napíchnou vás ti, kterým jakoby vládnete. Operativci se jim říká. Bez povolení, prostě protože jste se stal náhodou (nebo i záměrně) součástí nějakého rozpracovaného spisu. A ne, že při prvním vašem zaškobrtnutí vám jasně řeknou: „Ty, ty, ty – takhle tedy ne“. To oni si odposlechy štosují (klíčové slovo „kmotr“ je dostatečným zdůvodněním). Třeba šest či osm měsíců ten dáreček tutlají, aby vás příjemně překvapili ve chvíli, kdy na to bude ta nejvhodnější konstelace. Zážitkový dárek se tomu říká. Pěkně se to zabalí do novin a ve vhodný čas předá. Třeba po době hájení zakončené schválením restitucí nebo když máte plnou hlavu starostí s dalším summitem, oposmlouvou v hlavním městě, s bankovní unií, s elektřinou, s rozvodem (neelektrickým) či s výbuchem důchodové reformy. Proč by vás tím Útvar pro odhalování označeného zločince (ÚOOZ) otravoval pokaždé, když se něco dozví ? Ne, to byste si dal/dala příště pozor a oni by si nenasyslili tolika kompromitujícího materiálu najednou. To by nebyla fér hra a hlavně - nebylo by to tak vzrušující pro žádnou ze zúčastněných stran. Takhle to řádně vyplaví adrenalin. Kam se hrabe bungee jumping, zorbing či paintball.

Pokud jedna kauza na vaše povyražení nebude stačit, tak spojí dva až tři kousky, pravděpodobně vůbec nesouvisející, a budou je za pomoci zakuklenců řešit přesně ve stejný čas a s velkou bombastičností. Úplně nejhlavnější je dostat do protokolu a do médií kouzelné slůvko „kmotr“, po kterém po pavlovovsku naučená veřejnost vždycky zbystří, někteří začnou i slintat. To je vyzkoušené. Po jeho několikerém zopakování informačními médii začne lid – pomstychtivě nebo se škodolibým zadostiučiněním – volat po vaší krvi. To je teprve výzva hodná vás, vrcholného politika.

Rozhodně vám při těchto radostech nezbude čas na nějakou nudnou správou státu. Toho se nebojte.

A když budete úspěšný a odoláte, postoupíte do dalšího kola. Můžete to zkusit na mezinárodní scéně, v reprezentaci, kde se však místo Útvaru pro odhalování označeného zločince dostanete do hledáčku orgánu zvaného Neomezené Sledovací Aktivity (NSA). No řekněte, kdo by se nechtěl dostat v tomto sportu do nároďáku?

A negativa? Vpodstatě nejsou. Jo, přece jen jedno:
Když vás nakonec přeci jen dostanou a vy si dáte na nějaký čas oddech, tak se už nemůžete vrátit do hry. Hra se totiž dá absolvovat jen jednou. A to i kdyby se po zápase ukázalo, že soupeř hrál nefér a výsledek bude od zeleného stolu změněn - vy jste už navždy vyloučen/vyloučena do konce všech zápasů.

Takže ještě jednou:
Hledá se politik. Vrcholný. ... No nehlaste se všichni. Cože? Opravdu nikdo??? ....
Proč? Takový flek je přece výhra. Navíc vás moc takových nebude. Konkurence malá, ne každý má adrenalinovou náturu jako vy ... Nikdo?

Že bychom změnili pravidla a nedali vám tolik moci? A kvůli vyrovnání sil naopak neprovozovali jak na běžícím pásu odposlechy? To by však už nebyl ten správný divoký západ. Žádné vzrůšo a žádné pecky na titulní strany novin. Tak to tedy ne.

To už radši život bez politiků. Ministerstva zvládnou sami státní tajemníci, takoví ti hlavní úředníci, které po nás chce Unie, jinak že prý přijdeme o dotace z fondů. Neodolatelný a neodvolatelný sir Humphrey Appleby ze seriálu “Jistě, pane ministře“ je zářným příkladem.
Nakonec dojdeme k logickému závěru: k čemu volby? Nevolení úředníci to zvládnou taky, politici jen a jen překážejí, občas do toho soukolí přinesou i vlastní ideje - a to vnáší zmatek mezi cestující do pekel.

Nebo ... přeci jen se někdo hlásí? Tamten ukřičený vzadu? Pusťte ho sem. Že prý operativce zkrotíš k obrazu svému? Jakže se jmenuješ? Il Duce? No, .... měj strpení, my snad radši ještě zkusíme najít někoho jiného.