EU-thanázie

EU provádí u členských států pomocí EUnesmyslů pomalou a někdy bolestivou EU-thanázii.

Na stránce euronesmysly.cz je zaznamenána slušná snůška euronesmyslů. Od těch úsměvných až po ty tristní. Vymysleli je unijní politici a byrokrati (mnohdy je v EU těžké tyto dvě profese oddělit, souhrnně by se dali pojmenovat zkratkou „politbyro“), aby posílili svojí moc, zdůraznili svoji důležitost a ospravedlnili svoji existenci. Vytvořili a vytvářejí problémy, jako například ten s dluhovou krizí eurozóny (viz pozn. pod čarou A), které opět unijní „politbyro“ posléze „zodpovědně“ řeší – dalšími nařízeními obsahujícími další regulace.

Vedle společné měny eura a dalších euronesmyslů (viz též pozn. pod čarou B), které jsou na stránce euronesmysly.cz uvedeny, existuje celá řada dalších euroabsurdit, euroslibů a eurochyb, které se tam již nedostaly a z kterých ty podle mne důležité uvedu zde a v pár následujících článcích.

I. Euroabsurdita: Platy úředníků EU

Sem tam se objevují informace, jak šíleně moc peněz bere přes sedmsetpadesát poslanců europarlamentu. V přepočtu prý každý téměř čtvrt milionu korun měsíčně. Např. europoslanecký kandidát za KDU-ČSL Heller rozebírá, kdo ze současných europoslanců si ten čtvrtmilión zaslouží a kdo ne. Zuzana Roithová z jeho strany za svou aktivitu prý jistě ano. Ovšem mám značné pochybnosti, že například obhajoba nařízení o napřímenosti okurek, které právě Zuzana Roithová předvedla, je lepší nežli jen pasivní přihlížení a přijímání euronesmyslů, jak ho předvádějí jiní europoslanci. U mne výsledek vyjde nastejno – je na nedostatečnou.

Ale budiž, europoslanec/europoslankyně se o svůj mandát ucházel/a v celkem velké konkurenci a demokraticky ho získal/a ve volbách. Což naopak nelze říci o tisících a desetitisících euroúředníků. Na jejich platy se však všeobecně zapomíná, což je chyba, neboť představují mnohem větší příznak rozežranosti EU, než jsou platy poslanců. Řekl bych, že jsou v porovnání s platy europoslanců i národních politiků přímo absurdní. Posuďte sami:

Výše platů konkrétních úředníků známa není, neboť vedení orgánů EU je odmítá zveřejnit (zaměstnanci Komise prý nemají čas se zabývat velkým množstvím žádostí ze strany tisku v těchto záležitostech). Známa jsou tedy pouze obecná fakta o základních tabulkových platech úředníků. Vycházejíc z těchto údajů, lze vyvodit, že každý z horních 4365 úředníků EU dostává plat minimálně 16359,- euro měsíčně (přes 450000,- Kč měsíčně).

Příjem těchto tisíců úředníků převyšuje jak plat českého premiéra (165000,- Kč měsíčně) tak i plat německé kancléřky Merkelové. Její základ totiž činí 'pouze' 16275,- euro (tj. 448000,- Kč) měsíčně. To je již tak absurdní (český premiér i německá kancléřka mají neporovnatelně větší zodpovědnost za chod jimi spravovaných států, nežli tisíce úředníků EU), že si toho všimla i německá média (Die Welt – Beamte verdienen mehr als die Kanzlerin). A přišla na to, že dokonce existuje přes tisícsedmset špičkových úředníků s platem alespoň 18173,- euro měsíčně (499,- tisíc Kč měsíčně), což je více, než německý prezident.

Je pravda, že list Die Welt, k tabulkovým platům připočítal u špičkových úředníků evropských orgánů standardně 16% náhrad na vedlejší výdaje a cirka tisíc euro měsíčně na jedno dítě na úhradu školného v soukromých bruselských školách (každé další dítě by bylo dalších tisíc eur navíc). Ale na druhou stranu je zdanění úředníků EU v Bruselu podstatně přívětivější nežli zdanění například v Německu (rozdíl může znamenat klidně 2000 euro v čistém příjmu navíc ve prospěch bruselského úředníka). Takže redaktoři Die Welt rozhodně nejsou ve svých vývodech daleko od pravdy.

Další absurditou je, že úředníci unijních institucí občas stávkují za zachování či zvýšení svých nemalých platů. Obvykle se tak děje před jednáním Evropské rady o rozpočtu na další období. Zaměstnanci prostřednictvím svých odborů obvykle vzkazují, že pokud se bude škrtat, pak instituce EU nebudou schopny nadále plnit své důležité úkoly při formování, sestavování a implementaci politik Unie.

Je zajímavé, že jednou z takových politik bylo a je udržení zemí platících eurem v eurozóně za každou cenu. Úředníci Evropské komise byli a jsou účastníky tzv. Troiky (EU, ECB, MFF), která jezdila po zemích zasažených dluhovou krizí (Řecko, Portugalsko ...) a volala po drastických úsporných opatřeních místo toho, aby nechala tyto země odejít z eurozóny. Výkřiky „Šetřete!“ z úst vrcholných představitelů EU, které zaznívaly například směrem k Řecku, je - při vědomí vysokých platů úředníků EU a úspěšných stávek za jejich udržení - nutno nazvat pravým jménem: „Kázat vodu, pít víno“.

--------------------

_{Pozn. pod čarou A: To, že například zdánlivě krize společné měny euro odezněla, je způsobeno pouze zametáním problémů pod koberec před eurovolbami. Halasně se oznamuje vystoupení Portugalska z programu pomoci zadluženým státům a pokrok Řecka, ale to je naprostá dezinterpretace. Ani Řecko, ani Portugalsko nemohou z programu pomoci vystoupit, dokud dluhy nesplatí (a to může trvat pár desítek let)  – nebo dokud je věřitelé (EU státy prostřednictvím ESM, EU a MFF) neodepíší. To však EUoptimisté před volbami záměrně zamlčují. Stejně jako nemedializují aktuálně připravovaný pravděpodobný třetí balíček pomoci Řecku.}

_{Pozn. pod čarou B: Předpona „EU“ místo předpony „euro“ se mi sice zdá příhodnější, neboť se nejedná o nesmysly a absurdity kontinentu zvaného Evropa, ale o nesmysly a absurdity z dílny instituce zvané Evropská unie. Takže by bylo např. vhodnější používat slova EUskeptik místo euroskeptik. Ale uznávám, že předpona euro je ve všech zmíněných případech libozvučnější.}