Pokud neseš nemrtvou kobylu ....

Indiáni z kmene Dakotů prý měli jedno moudro: Pokud jedeš na mrtvém koni, sesedni. Dakotové tímto výrokem doporučují přiznat si pravdu a hledat logické řešení, které se někomu - v mlžném oparu - může zdát radikální a možná i nesolidární.

cs.wikipedia

Ve výroku by na druhou stranu bylo možno vidět řešení našeho vztahu k Unii: Pokud jedeš na mrtvé kobyle, sesedni.

V jistých rysech to sedí. Nicméně dikce takového hesla v podstatných detailech značně pokulhává:

1)      My na kobyle zvané Unie nejedeme, ona jede na nás.
2)      Evropská unie není mrtvá.

Ad 1 - My na ni nejedeme, ona jede na nás

Bylo by správné, aby každý nadnárodní útvar sloužil zájmům jeho členů. U Evropské unie tomu tak už bohužel většinově není.

Západní státy ztratily v roce 1989 odstrašující příklad na svých východních hranicích a samy se pustily do nových socialistických experimentů. A nechaly je přerůst na úroveň Unie, například ve formě kvót a direktiv (žárovky, cukerné kvóty, solární panely, zakládání vinic, emisní povolenky, řepka ...). To členům Unie opravdu neprospívá.
A není z toho v rámci Unie úniku.

Kobyla Unie už začala panovat nejen malým, ale i velkým státům. Má na to jednoduchý recept. Říká: „Už není cesty zpět, a když mne někdo z vás nebude nést, tak spadnu a přimáčknu ostatní pod sebou. Chcete za tu hrůzu, co bude následovat, převzít zodpovědnost?“

Nikdo ze současných nosičů nechce, zvláště když se předtím angažovali v obhajobě projektu nesení. Obhajují tedy dále.

Ad 2 - Evropská unie není mrtvá.

Kobyla Unie má tlustý bok, nohy jí neslouží, špatně vidí a slyší. Ale dýchá. Těžce sice, ale dýchá, a může být nemrtvá ještě hodně dlouho, třeba čtyřicet let, pokud ji budeme tak dlouho nosit.

Nevěřím v brzký samovolný zánik Evropské unie z důvodů ekonomických krizí či krizí eurozóny. Naopak. Je to voda na její mlýn. Vznikne-li nějaký problém, a to většinou proto, že představitelé Unie něco v minulosti blbě celokontinentálně rozhodli, pak to pro současnou kobylu Unii bude důvod k novému celokontinentálnímu zásahu, při jehož obhajobě bude parazitovat na pocitu ohrožení. Bude přijímáno více regulací, více omezování svobody občanů a více nejhorších řešení ze všech možných ještě zbývajících špatných. A bude to zdůvodňováno nemožností nekatastrofického návratu o kus cesty zpět.

Orgány Unie budou neustále přitahovat šrouby s poukazem na naše dobro a záchranu společného projektu. Zároveň bude chtít Unie na tyto aktivity pořád více peněz z našich kapes, nejlépe i vlastní příjmy ^{(viz pozn. pod čarou 1)}.

Tedy kobyla není mrtvá, jen stále více dýchavičná, otylá, a hlavně panovačná.

Reforma?

Nosiči by se v principu alespoň mohli dohodnout, že změní směr, zanesou chřadnoucí kobylu k veterináři a až se vyléčí, že si ji znovu osedlají. To by byla reforma Unie. Ale má to tři háčky:

a) Nosiči z jihu mají jinou představu o léčbě nežli nosiči ze severu.

b) Kobyla sama se léčit nechce. Nechce snížit krmné dávky, nechce si nechat vyšetřit oči a propláchnout uši ^{(viz pozn. pod čarou 2)}. Jediné, co je ochotna brát za léky jsou pastilky proti chrapotu, aby mohla dobře na nosiče ržát. A akceptuje i zubaře, to aby mohla řádně žvýkat a kousat.

c) Mnohé prsty nosičů, jak z jihu tak i ze severu, prorostly do neseného zvířete a jejich odtržení by bolelo ^{(viz pozn. pod čarou 3)}.

Skutečná reforma tedy není možná. Připomínám, že Lisabonská smlouva byla původně (na základě Laekenské deklarace z r. 2001) pokusem o reformu. Ačkoliv deklarace tvrdila, že nikdo nechce superstát, skončilo to masivním přenosem pravomocí na úroveň Unie a přidělením evropského občanství.

Jsem si jist, že jakýkoliv pokus o novou takzvanou reformu sklouzne ve svém důsledku do přesunu zbývajících kompetencí z národních vlád výše.

Vystupme z řady

Řešení je nenést. V naší situaci by Dakotové nejspíše řekli:
Pokud spoluneseš nemrtvou kobylu, vystup z řady.

Jestliže se ostatní postupně přidají, pak působením gravitace kobyla sesedne. Díky pudu sebezáchovy si ti poslední nosiči zavčas uvědomí nesmyslnost svého počínání a kobylu shodí.

Není vyloučeno, že okamžitě po vystoupení existuje nebezpečí šikany ze strany nemrtvé kobyly. Ale to by byl jen další argument pro vystoupení: pokud pokus o šikanu hrozí vně, pak o to více hrozí uvnitř.

Shodit a začít znovu

A co dál? V principu určitý druh ekonomické spolupráce je vhodný (volný pohyb zboží, služeb, kapitálu, např. typu EFTA, či opravdu celokontinentální projekty). Ale není to rozhodně současný moloch Unie. Ten přináší Evropě rozhádanost. Ten jí přináší nekonkurenceschopnost, která vyústí v ekonomickou a tudíž i diplomatickou a vojenskou slabost členů. Moloch je nereformovatelný a měl by zaniknout. Pak lze – v ideálním případě – začít téměř na zelené louce budovat něco nového.

Kvůli dynamickému geopolitickému vývoji by bylo dobré si pospíšit. Shoďme rychle kobylu a přesedlejme na živého koně, který bude poslouchat to, na čem se se spolujezdci o své vlastní vůli dohodneme.

Vyměnit politickou reprezentaci

Bohužel představitelé našeho státu jsou možná Jekotové, Blekotové či Mekotové ^{(viz pozn. pod čarou 4)}, ale rozhodně ne Dakotové. Aby bylo možno přijmout Dakotské řešení, je třeba napřed vyměnit ve volbách domácí politickou reprezentaci.

Pozn. pod čarou 1:
Kromě daně z finančních transakcí se celkem divím, jak to, že ještě nepřišla například s návrhem dobrovolné daňové asignace ve prospěch Unie.

Pozn. pod čarou 2:
V této souvislosti proběhla 21.8.2013 v Senátu kouzelná debata, zdali vůbec má smysl, aby plénum senátu projednávalo a připomínkovalo evropské normy, které Senát k připomínkování dostává. Vyplynulo z ní, že Komise sice ještě slyší, ale buď nevnímá nebo vnímat nechce.

Pozn. pod čarou 3:
21.8.2013 v našem Senátu padla i památná věta paní senátorky Gajdůškové: „Brusel nám nenařizuje, Brusel jsme my.“ Hodně prorostlé, hodně prorostlé.

Pozn. pod čarou 4:
Blekota vzdychá: „Nejásám, ale schválit se to musí.“
Jekota ječí: „Uděláme referendum o každém přenosu pravomocí.“ Ale skutek utek. „Uděláme referendum o přijetí/nepřijetí eura.“ Ale asi až naprší a uschne.
Mekota mečí: „Je třeba dotací od Unie, tolik a tolik na nich získáme.“ Ale již nemekne o tom, co za to ztratíme. A ministr pro místní rozvoj poté blekotá a vysvětluje, kolikže to z těch dotací mělo nějaký korupční podtext.