Antiamerikanismus a diktatura

Čekal jsem, kdy se v Evropě i u nás začne intenzivněji mávat antiamerickou vlajku - avšak stalo se něco jiného. Jeden z vlajkonošů opačného tábora preventivně zvedl prapor s hvězdami a pruhy (Miloslav Bednář: K tomu českému antiamerikanismu).

Někteří, zřejmě i profesor Bednář, sází na to, že náhle znovuobjevený společný nepřítel –Rusko – povede k upevnění NATO a ke zvýšení americké přítomnosti v Evropě.
Proto zásadně tvrdí: "... Rusko je nyní opět faktická diktatura ...". Bohužel bez argumentů. Tak silné tvrzení by ale rozhodně chtělo argumentačně podložit. Výrok, pokud by byl pravdivý, by znamenal, že po období diktatury nebylo Rusko nějaký čas diktaturou a nyní se jí opět stalo. Kdy nebylo diktaturou? Za Jelcina? A kdy se jí opět stalo? Za Putina? Nebo přes noc? Osobně však mám dojem, že nelze hovořit o odbourávání demokracie v Rusku. Ta tendence se mi zdá zcela opačná. I USA, EU a její jednotlivé státy až do ukrajinské krize jednaly s Ruskem jako s demokratickým partnerem. Myslím, že Rusko v cestě k demokracii urazilo od dob komunismu i od dob Jelcina obrovský kus cesty.
Je bohužel faktem, že nejen mnozí generálové, ale i někteří politici se připravují na ty minulé války. Nebezpečí však obvykle číhá už jinde, než kam oni ukazují. A nesprávným odhadem situace si můžeme i znepřátelit potenciální spojence.
Anebo – ještě hůře – se někdo v pozadí snaží vytvořit nepřítele proto, aby ospravedlnil svou existenci? A vybírá si terč, který je díky historickým reminiscencím velmi snadným? Chtěl snad někdo vyprovokovat konflikt s Ruskem jen aby byl znovu zdůrazněn smysl existence NATO, o kterém si (po neúspěších v boji s terorizmem a z nedostatku jiného zásadního tématu) myslel, že se vytrácí? Doufejme, že nikoliv a že hasiči nezaložili schválně požár vedle továrny na výbušniny, jen aby dokázali smysl své existence. Bylo by to nebetyčně nezodpovědné. Nejenom, že by na takovém konfliktu vydělali ostatní geopolitičtí hráči, ale v Evropě by to vedlo právě k tolik nechtěnému masivnímu antiamerikanizmu.
Takže doufejme, že se nejedná o záměrně vyvolaný konflikt s Ruskem. Přesto, jistý vzrůst antiamerikanismu v Evropě visí ve vzduchu i v případě, že se jedná o konflikt neúmyslně vyvolaný pouze nemoudrou politikou.
V té obavě z antiamerikanismu a v obavě z odmítání NATO má profesor Bednář samozřejmě pravdu. Ale čeho je to důsledek? Aktuálně třeba právě neúspěšné rozšiřovací politiky jak EU, tak i USA na Ukrajině, která dříve či později povede k tomu, že na sebe začnou vzájemně svalovat vinu za drahou a navíc zpackanou akci, která pro státy EU bude mít nepříjemnější důsledky než pro USA. A možná při tom osočování přidají nadávky i za nepříliš úspěšnou iráckou, libyjskou či syrskou politiku, které vedly k posílení teroristických organizací místo jejich eliminace. Může následovat zesílené volání po vlastní evropské armádě, což by byl zásadní krok na cestě k rozpadu NATO.
---
Dále profesor Bednář naznačuje, že politika USA a NATO by měla být konfliktní a cituje přitom Wilsonovo heslo: "Svět musí být učiněn bezpečným pro demokracii."
Ano, politika demokratických států musí být konfliktní, pokud je to na místě. Musí být konfliktní v případě, že se někdo nevyprovokovaně snaží expandovat či ohrozit demokracii někoho jiného. Bylo to na místě, když německý fašistický stát deklaroval, že chce ovládnout Evropu. Bylo to na místě, když komunistický blok deklaroval, že chce vyvážet komunistickou revoluci do celého světa. Ale nyní? Je v Evropě reálně někdo s doktrínu (otevřenou či skrytou) podrobení si ostatních, s doktrínu vývozu nějaké ideologie nebo nadřazenosti rasy a tedy oprávnění vládnout ostatním? Nebo je to jen obrázek šířený propagandou jedné ze stran konfliktu? (A nezapomeňme, že první obětí každého konfliktu je pravda.)
Nemyslím, že by USA a NATO konflikty měly samy vyvolávat či podporovat za účelem šíření demokracie, jak by mohla naznačovat dikce výše zmíněného Wilsonova hesla (i když bylo původně použito v r. 1917 pro přesvědčování Kongresu o nutnosti vstupu USA do první světové války v Evropě, tedy nikoliv například pro řešení vnitrostátního konfliktu třeba v Libyi).
Ono to občas vypadá tak (alespoň deklarativně, ačkoliv v pozadí mohou být i jiné, třeba ekonomické zájmy), že severoatlantický blok chce vyvážet demokracii vojenskými prostředky. A to navíc i tam, kde pro to evidentně neexistují společenské a historické předpoklady (Irák, Lybie, Sýrie). Bere si při tom za spojence mnohdy pochybné místní skupiny, kterým dodává zbraně – které pak končí bůhvíkde.
Jak to může skončit i při sice nevojenské, ale i jen necitlivé snaze o expanzi EU můžeme vidět v současnosti na Ukrajině. Rozvrácený stát, kterého se mnozí vlastní obyvatelé bojí a který není schopen čelit geopolitickým zájmům okolních mocností, jak z východu, tak i ze západu.
Bránit demokracii pomocí bombardérů a stíhaček jistě lze. Ale vyvážet demokracii s jejich pomocí, nebo i jen s pomocí neústupného nátlaku typu „buď-nebo“, není účinné. To se již mnohokrát neosvědčilo, neboť vždycky je někdo, kdo prohraje a spolu s výsledkem může odmítnout i tu demokracii (posledním příkladem kromě Ukrajiny je i vývoj v Iráku). Naopak tvrdím, že demokracii lze velmi dobře vyvážet vlastním příkladem ekonomické úspěšnosti a samozřejmě volným obchodováním. Trvá to déle, ale základ je pevnější. Míra svobody, ekonomická prosperita, pluralita názorů - to by mělo být vystavováno na odiv, nikoliv však vnucováno.
Je třeba také připomenout, že NATO je obranná aliance. Když už NATO do nějakého konfliktu vstupuje, musí být akce dostatečně zdůvodněna a musí to mít oporu v článcích Severoatlantické smlouvy. To se však neděje. Zdůvodnění se ukáže jako nepravdivé, články či rezoluce se ohýbají podle potřeby nebo se otevřeně porušují. Používá se dvojí metr (příklad: když už NATO pomohlo kosovským Albáncům k odtržení od Srbska, nemělo by snad nyní pomoci Doněcké republice k odtržení od Ukrajiny?).
USA a NATO takovými chybami dávají antiamerikanismu do ruky argumenty.
---
Avšak: Při všech jeho chybách a nesprávných rozhodnutích z minulých let je NATO skutečným bezpečnostním deštníkem pro své členy. Nic lepšího nemáme. Takovým deštníkem rozhodně není EU.
A jaký je smysl existence NATO v obdobích, kdy žádný konflikt neprobíhá? Přeci i když zrovna aktuálně nic nehoří, tak si uvědomujeme, že hasiče potřebujeme a nerozpouštíme jejich sbory. A dáváme jim přiměřený peníz na udržování techniky a připravenosti. Ze stejného východiska je nutno polemizovat s antiamerikanismem a s "antiNATOismem".
Zároveň je však třeba se bránit snahám o vytvoření armády EU - taková aktivita by dříve či později NATO pohřbila a postavila EU proti USA.
Obhajoba NATO a spojenectví s USA nic nemění na přesvědčení, že chyby jejich politik není dobré bagatelizovat. Je lepší o nich otevřeně hovořit, jinak jejich autoři získají pocit, že vše udělali dobře a udělají je příště znovu. A antiamerikanizmus v Evropě v tom případě bude na vzestupu.